Postranní panel

Slavnost zmrtvýchvstání Páně

29.03.2013
Slavnost zmrtvýchvstání Páně

Kard. Jorge Mario Bergoglio SJ, arcibiskup Buenos Aires
Homilie na velikonoční vigilii 7. dubna 2012

Ženy časně zrána vyšly z domu a vydaly se k hrobu. Předtím nakoupily vonné masti, aby jimi pomazaly Ježíšovo tělo. V přípravách prakticky probděly noc, dokud se nerozednilo, aby se mohly vydat na cestu. My též v tuto noc bdíme, avšak nepřipravujeme se na to, abychom pomazali Pánovo tělo, nýbrž si připomínáme Boží podivuhodné skutky v dějinách lidstva. Nejprve si připomínáme, že i on probděl tu podivuhodnou noc (viz Ex 11 – 12). Tato vigilie je též projevem vděčnosti, proto všichni Izraelité po všechny generace mají v tuto noc bdít ke cti Hospodinově.

Podobně jako Izraelitů i nás se naše děti nebo naši známí mohou zeptat na důvod tohoto bdění. Odpověď sahá do hlubin paměti Pánem vyvoleného lidu: „Mocí svého ramene nás Hospodin vysvobodil z Egypta, kde jsme byli otroky.“ Tak je to, v tuto noc Hospodin vysvobodil z Egypta naše otce, syny Izraele, a převedl je přes Rákosové moře. Je to noc, kdy rozehnal temnoty hříchů září ohnivého sloupu. Je to noc, kdy jsme my, hříšníci, znovu obdrželi milost. Je to noc, kdy Kristus zlomil pouta smrti a vítězně vstal z podsvětí. Toto je noc, kdy se obnovuje svoboda. Proto je tato noc jasná jako den.

Ve světle toho, co slavíme v této vigilii, bude pokračovat náš život, a co se stalo našim otcům na poušti, to se stane i nám. Mnohokrát těžkosti, rozptýlení na cestě, bolesti a starosti zatemní naši radost a jistotu o darované svobodě, takže se nám možná bude stýskat po „hezkých věcech“, které jsme měli v otroctví, po egyptském česneku a cibuli (srov. Nm 11,4-6), a místo toho nás ovládne netrpělivost, takže se rozhodneme pro dočasnou bezprostřednost model (srov. Ex 32,1-6). Zdá se, jako by se v těchto chvílích slunce ukrylo, nastoupí noc a darovaná svoboda se zatemní.  Marie Magdaleny, Marie Jakubovy a Salome se na úsvitu zmocňuje další noc, noc strachu, takže „vyšly z hrobky a daly se na útěk“ (Mk 16,8).

Utíkaly a nikomu nic neřekly. Ze strachu zapomněly, co právě uslyšely: „Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného. Byl vzkříšen, není tady.“ Strach je umlčel, takže nemohly hlásat tuto zvěst. Strach jim sevřel srdce a utáhly se radši do bezpečí jisté porážky, než aby daly prostor naději, která jim říkala:  Jděte do Galileje, tam ho uvidíte. A totéž se stává i nám. Jako ty ženy i my máme strach z naděje a radši se schoulíme ve svých omezeních, ve svých nedostatcích a hříších, v pochybnostech a v zatvrzelosti a slibujeme si, že je dokážeme zvládnout. Ženy přišly ve smutku, přišly pomazat mrtvolu..., a zůstávají ve svém smutku. Podobně jako emauzští učedníci, zabedňují se ve zklamání (srov. Lk 24,13-24). V hloubi své duše mají strach z radosti (srov. Lk 24,41).

Dějiny se opakují. V těch našich nocích strachu, pokušení a zkoušky, v nocích, kdy se v našich životech chce znovu nastolit překonané otroctví, prochází Pán, jako v tu noc v Egyptě, a laskavými otcovskými slovy nám říká: „Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se“ (Lk 24,39). Nebo někdy nám říká důrazněji: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?“ (Lk 24,25-26). Vzkříšený Pán je stále živý vedle nás.

Pokaždé, když se Bůh zjevoval někomu z Izraele, snažil se rozehnat jeho strach. „Neboj se,“ říkal mu.

Totéž činí Ježíš: „Neboj se, neměj strach.“ To řekl anděl těmto třem ženám, které strach přinutil bdít. Řekněme si tuto noc bdění jeden druhému: Neměj strach. Nebojme se. Nevyhýbejme se evidentní jistotě, neodmítejme naději. Nerozhodujme se pro jistotu hrobu, který v tomto případě není prázdný, nýbrž plný vzpurné nečistoty našich hříchů a našeho sobectví. Otevřeme se daru naděje. Nebojme se radosti z Kristova zmrtvýchvstání.

V tuto noc bděla také ona – jeho Matka. Ve svém srdci tušila blízkost toho života, který počala v Nazaretu a její víra posilňovala toto tušení. Prosme ji, aby nás – jakožto první učednice – učila setrvávat v bdění, aby nás provázela v trpělivosti a posilovala v naději. Prosme ji, aby nás vedla k setkání se svým vzkříšeným Synem. Prosme ji, aby nás osvobodila od strachu, abychom mohli zaslechnout andělovu zvěst a též vyběhnout..., ale ne strachy, nýbrž proto, abychom tuto zvěst přinesli jiným v tomto městě, které ji tolik potřebuje.

Ke stažení:
Slavnost zmrtvýchvstání Páně (JPG, 1 MB)

Zpět na E-neděle

 
Myšlenka na den: Když jsou trhány zuby, dává se injekce, aby to nebolelo. Potřebovali bychom injekci Mariina ducha. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru