Svátek Svaté Rodiny (A)

Kdo ctí otce, usmiřuje své hříchy, kdo si váží matky, jako by sbíral poklady.
Kdo ctí otce, dočká se radosti na vlastních dětech a bude vyslyšen, když se modlí. Kdo ctí otce, bude dlouho žít, kdo poslouchá otce, občerstvuje svou matku.

Viz Sir 3,3-7.14-16
Svátek Sv. Rodiny, 1. čtení

Liturgi@ on-life

Kniha Sirachovcova je původně adresována zbožným Židům, aby obstáli a zachovali si víru v období nadvlády Seleukovců, kteří v Palestině prosazovali helénskou kulturu (2. stol. př. Kr.). Pokud nemají tyto mudroslovné výroky zůstat pro nás pouze starobylými – byť dobře míněnými, ale málo přitažlivými radami – je dobré podívat se i na tento text ve světle Kristova příchodu. V tomto světle uvidíme a pochopíme, že jediný, kdo tato slova dokonale naplnil, je Ježíš Kristus. On jediný je Klíč, který otevírá nejen plný význam celého Písma, ale i cestu k tomu, aby se mohlo plně uskutečňovat v našich životech.

Ježíš Kristus totiž jako první a jediný dokonale ctí svého Otce, čímž usmiřuje hříchy všech lidských synů a dcer. On, skrze něhož je všechno stvořeno (viz Kol 1,16), si vážil své lidské matky, čímž pro nás všechny nasbíral nesmírné poklady. On až do krajnosti projevil poslušnost svému Otci, a proto se my, neposlušné Adamovy děti, můžeme radovat nikoliv z dlouhého, ale z věčného života. A když je u nás Kristova nauka ve své plné síle (srov. Kol 3,16 – 1. čtení), když jsme si oblékli Ježíše Krista (viz Řím 13,14) a učíme se od něj (viz Mt 11,29), když žije on v nás (viz Gal 2,20), pak už nejsou žádná starozákonní ponaučení těžkým a neúnosným břemenem (srov. Mt 23,14), nýbrž jhem, které netlačí a netíží (srov. Mt 11,30), ale spojuje nás s Božím Synem, jenž se stal jedním z nás.