Postranní panel

30. neděle v mezidobí (C)

28.10.2007
30. neděle v mezidobí (C)

Dva lidé šli do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus a druhý celník...
Viz Lk 18,9-14

E-vangelium on-life
„Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil… Celník zůstal stát vzadu.“ O farizejovi Ježíš neříká, že by se postavil dopředu. Jen o celníkovi říká, že zůstal stát vzadu. Proč jsme si zvykli domýšlet, že se farizej postavil dopředu a hodnotíme míru naší pokory podle vzdálenosti od chrámového vchodu? Rozdíl v kvalitě modlitby farizeje a celníka nespočívá v pozici v prostoru chrámu ani v poloze těla (vždyť oba stojí). Rozdíl v jejich modlitbě spočívá v tom, ke komu se vlastně modlí.
Takto se sám u sebe modlil farizej: Bože, děkuji ti, že nejsem… – Jeho modlitba vychází z „já“ a je nasměrovaná k „já“. Tělesným zrakem bloudí sem a tam (jak by jinak věděl, že je v chrámě i „tento celník“?) a i jeho vnitřní zrak je obrácen nesprávným směrem – na jeho vlastní „já“. Modlí se sám u sebe a k sobě. Bůh mu posloužil jen jako úvodní slůvko, jinak je zauzlen ve vlastním já a celá modlitba se točí okolo „já“.
Celník říkal: „Bože, buď milostiv mně hříšnému!“ Jeho „já“ je přítomné jen jako objekt doufající v Boží milosrdenství. V centru celníkových slov je Bůh, který je milostivý.
Ani vyznání vlastních hříchů nesmí začínat od „já“, ale pokud má být upřímné a účinné, musí začínat vyznáním Božího milosrdenství. Jinak zůstane jen jalovým sebeobviňováním.
Přesně tak zůstává „mrtvé“ každé díkuvzdání, které se rodí z pohledu upřeného na sebe.
Neodvažoval se ani pozdvihnout oči – Celník sice nepozvedl oči, ale jeho vnitřní zrak je nasměrován správně. Ne na sebe, jak je tomu u farizeje, ale k Bohu, který je milostiv.
Farizej se modlil... celník říkal – I nám se možná někdy zdá, že se ani nemodlíme, jen Bohu říkáme, co prožíváme. Ano, vyprávět Bohu a mluvit s Bohem – to je modlitba! A naopak, není vždy modlitbou to, co začíná oslovením „Bože“ a končí slůvkem „Amen“.

 

Ke stažení:
30. neděle v mezidobí (C) (JPG, 405 kB)

Zpět na E-neděle

 
Myšlenka na den: Nechtějme dělat výjimečné věci, ale chtějme dělat běžné věci výjimečně dobře. Právě v těch nejběžnějších věcech se člověk stává hrdinou. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru