Litanie

Slovo litanie pochází z řeckého litaneia (od lite), což znamená prosba nebo modlitba. Vzorem pro tuto formu modlitby je žalm 136, kde po každém verši následuje neměnná odpověď „jeho milosrdenství je věčné". 

První zmínka o litaniích v západní církvi je z roku 155 v Justýnově Prvé apologii – zde se provozovaly po homílii. Za papeže Geláza I. (492–496) se litanie dostaly do úvodu svaté mše. Nejstarší západní litanie je litanie ke všem svatým, která vznikla v Římě jako procesní prosebný zpěv mezi 5. a 6. stoletím. V 7. století se objevují první zmínky o litaniích ke svatým na Západě. V 9. století existují mešní litanie, jejichž zbytek je v úvodu dodnes (Pane smiluj se, Kriste smiluj se, Pane smiluj se). Za papeže Řehoře I. (590–604) se v Římě ujaly procesní litanie.

Nejstarší text litanií k Boží Matce je z Mohuče v Německu z 12. století. V 15. a 16. století z mariánských litanií v Loreto (Itálie) vznikla Loretánská litanie. 

V roce 2020 papež František připojil tři nové invokace k Loretánským litániím.