Svatého Šarbela Machlúfa, libanonského mnicha a poustevníka, si v římskokatolickém kalendáři připomínáme 24. července. Úcta k tomuto světci, který většinu života prožil v modlitbě a ústraní, se dnes šíří daleko za hranice rodného Libanonu a získává stále více příznivců také v Evropě. Kdo byl tento světec a čím oslovuje věřící napříč různými kulturami? Jeho příběh nás zavádí do prostředí maronitské katolické církve a připomíná nám, že katolická církev je jednotná ve víře, ale zároveň bohatá rozmanitostí svých duchovních a liturgických tradic.
Svatý Šarbel a bohatství východní katolické tradice
Když se řekne katolický světec, mnozí si představí především světce latinské, tedy římskokatolické tradice. Katolická církev je však mnohem rozmanitější. Vedle latinské církve ji tvoří také východní katolické církve, které mají vlastní liturgii, spiritualitu, církevní tradici i způsob slavení víry. Jedním z jejich nejznámějších světců je svatý Šarbel Machlúf.
Jeho příběh nám připomíná, že katolicita neznamená jednotvárnost. Církev je jednotná ve víře a ve společenství s Petrovým nástupcem, ale zároveň v sobě uchovává různé tradice, které mohou navzájem obohacovat celý Boží lid.
Svatý Šarbel – světec maronitské církve
Svatý Šarbel se narodil roku 1828 v libanonské vesnici Biká Kafra jako Júsuf Machlúf. Pocházel z prosté rolnické rodiny a od dětství byl obklopen živou vírou, modlitbou a úctou k Panně Marii. V jeho okolí působili také dva poustevníci, kteří se stali důležitým svědectvím pro jeho budoucí povolání.
Ve třiadvaceti letech vstoupil do maronitského kláštera. Přijal řeholní jméno Šarbel podle starověkého mučedníka. Později se stal knězem a po letech života v klášteře odešel do poustevny, kde žil v modlitbě, mlčení, půstu a poslušnosti. Zemřel na Štědrý den roku 1898.
Šarbel patřil k Maronitské katolické církvi, jedné z východních katolických církví. Maronité mají své vlastní liturgické a duchovní dědictví, ale jsou v plném společenství s římským biskupem.
Jednota neznamená stejnost
Východní katolické církve nejsou pouze „barevnou variantou“ římského katolicismu. Uchovávají starobylé tradice, jež sahají ke kořenům křesťanství na Blízkém východě. Mají vlastní bohoslužebné obřady, styl zpěvu, liturgický kalendář a někdy také vlastní patriarchální struktury.
Právě východní mnišství významně ovlivnilo rozvoj křesťanské spirituality. Druhý vatikánský koncil připomíná, že ve východních církvích po staletí kvetla mnišská tradice, z níž čerpalo také západní řeholnictví.
Svatý Šarbel je konkrétním příkladem tohoto dědictví. Jeho život vyrůstal z tradice syrského a libanonského mnišství, z hluboké úcty k eucharistii, z modlitby před Nejsvětější svátostí, z poslušnosti a z touhy po úplném odevzdání Bohu. Pavel VI. při jeho blahořečení zdůraznil, že Šarbelova svatost vyrostla z dávných východních mnišských tradic a že jeho příklad obohacuje celý křesťanský lid.
Světec pro celou církev
Podobně jako různé nástroje vytvářejí jedinou symfonii, tak i různé církevní tradice a jejich svatí mohou společně vydávat svědectví o jednom Kristu. Jednota nevyžaduje, aby všichni zpívali stejným způsobem. Vyžaduje, aby jejich zpěv směřoval k témuž Pánu.
Svatý Šarbel není pouze „libanonským otcem Piem“, ale je darem celé katolické církvi. Jeho život ukazuje, že svatost může vyrůstat z různých tradic, jazyků a obřadů — a přesto vždy ukazuje k jednomu Kristu.
Chcete svatého Šarbela poznat blíž?
Jeho příběh může být také pozváním k modlitbě a k objevování duchovního bohatství východních katolických církví. Vybrali jsme několik knih, které vám pomohou poznat jeho život i další maronitské světce.
- Svatý Šarbel Machlúf a libanonští světci – životní příběhy a modlitby k maronitským světcům.
- Novéna ke sv. Šarbelu Machlúfovi – devět dní modliteb se svatým Šarbelem.
- Raymond Nader: Člověk, který rozmlouvá se sv. Šarbelem – osobní svědectví libanonského maronity.
- O mocném působení sv. Šarbela – zkušenosti s přímluvou tohoto světce.
Chcete také prohloubit svůj modlitební život? Kniha Čas pro Boha z nakladatelství Paulínky vás uvede do vnitřní modlitby a pomůže nacházet čas pro setkání s Bohem.