Nikdy by mě nenapadlo, že Stormie nebyla věřící od dětství. V jejích knihách o síle přímluvné modlitby lze totiž spatřit hlubokou víru a důvěru v Boha. Než potkala Ježíše, její život připomínal hrůznou cestu temným hvozdem. Z matkou týrané dívenky, která si v dospělosti prošla okultními praktikami, sobeckými vztahy, chtěnými potraty, drogovou a alkoholovou závislostí, pokusy o sebevraždu, pocity méněcennosti a nehodnosti lásky, se stala věrná manželka a starostlivá maminka dvou dětí, jež celý svůj život svěřila do Pánových rukou. Samozřejmě to nebylo ze dne na den, plného uzdravení se jí dostalo až po více než deseti letech. Stormie našla Boha pomocí společenství církve, které ji s láskou přijalo a léta se za ni modlilo. Její vroucí vztah k modlitbě pramení ze zkušenosti působení Boží moci a zakoušení Boží lásky a blízkosti.
Ve své autobiografii Z temnot ke světlu líčí autorka různá těžká a hluboká vnitřní (i psychická) zranění, jež měla za následek nechuť k životu a zoufalství. Kdyby jí Bůh neposlal do cesty křesťanské přátele, kteří ji doprovázeli na její cestě k uzdravení a osvobození, pravděpodobně by si vzala život. Stormie odpověděla na Ježíšovu výzvu k obrácení a přijala ho za svého Pána, v něj vložila všechnu svou důvěru. Aby v ní Bůh mohl působit, musela postupně opustit všechno, co ji v životě brzdilo, dokonce i nejbližší přátele. Byla velmi radikální. Ne každý člověk by to dokázal. S manželem pak založili modlitební skupinku, která funguje dodnes a za ty roky, co schází, vydala mnoho krásných duchovních plodů. Myslím si, že víra Stormie Omartianové je ryzí a upřímná. Brala bych jako výsadu, že nám dává nahlédnout do svého nitra prostřednictvím svých knih, kterých u nás vyšla už celá řada.
Když zapátráme v paměti, jistě si vzpomeneme alespoň na jednu situaci, kdy jsme o sobě smýšleli podobným způsobem jako Stormie. Nejčastěji to bývá v období dospívání, nebo když něco hodně zkazíme. V autorčiných slovech vidím krásný příklad hodný následování. Kdykoli o sobě budeme pochybovat nebo nepřijímat sebe sama, svěřujme to Ježíši v modlitbě. On je nám vždy nablízku a zjevuje nám pravdu o nás samotných. Uzdravuje „každou nemoc a každou chorobu“, uzdravuje naše myšlenky a naše srdce. On zvítězil nad zlem jednou provždy a neustále nám to dokazuje.
Autorka tohoto příspěvku je redaktorkou v nakladatelství Paulínky
