Sestra Anna Mátiková (autorka vydaných titulů Expedice Bible a Adventní kúra pro duši) bývá pravidelným hostem slovenské redakce Vatikánského rozhlasu (Vatican News). Pro jeho posluchače si připravila další díl seriálu „Biblické postavy“. Podle liturgického kalendária tentokrát hovořila o sv. Josefovi. Její příspěvek si lze poslechnou v archivu nebo vám jej nabízíme zde v českém přepisu.
Svatý Josef s Dítětem Ježíšem (El Greco, 16. stol.)
O Ježíšově zákonném zástupci nejvíce vypráví evangelista Matouš, který ho označuje za člověka spravedlivého. V čem však Josefova spravedlivost spočívá? Evangelista je sice extrémně stručný, ale v těch nejdůležitějších skutečnostech je obdivuhodně přesný. Není tedy nutné uchylovat se k nějakým dohadům.
V první kapitole Matoušova evangelia, hned po sedmnácti náročných verších Ježíšova rodokmene, čteme: „S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha Svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít.“
Evangelista řadí těsně vedle sebe několik zásadních informací, aniž by přímo specifikoval jejich příčinné souvislosti. K pochopení těchto příčin může (ale bohužel i nemusí) čtenář dospět sám. První skutečností je Mariino těhotenství způsobené mocí Ducha Svatého. Hned poté následuje informace o Josefově spravedlivosti, na niž navazuje Josefův záměr propustit těhotnou Marii. Evangelista pak celý úryvek uzavírá zprávou o tom, že Josef chtěl uskutečnit svůj záměr tajně. Pouze poslední informaci předchází nějaké odůvodnění: Josef měl v plánu provést svůj záměr tajně, protože nechtěl Marii vydat pohaně. Další příčinné souvislosti mezi ostatními fakty ovšem zůstávají neobjasněné. Zbrklá čtenářova mysl proto automaticky předpokládá, že Josefovo rozhodnutí propustit Marii mělo co do činění s jejím těhotenstvím. Výsledkem takové zkratového jednání ovšem bývá velmi nepodařená karikatura. Takový Josef by byl sice obezřetný, ale především dost podezíravý. Opravdu by Bůh hodlal svěřit péči o svého Syna takovému typu osobnosti? Jaký je tedy skutečný Josefův profil, jak nám jej vykresluje evangelista Matouš?
První a nejzásadnější skutečností je Mariino těhotenství způsobené mocí Ducha Svatého. Spouštěčem všeho, co následuje, totiž není jen informace o tom, že Maria počala, ale také fakt, že počala z Ducha Svatého. V řečtině evangelista používá pasivum slovesa „ukázalo se“ nebo „zjistilo se“ – neupřesňuje tedy, které osoby či postavy dospěly k tomuto poznání. O svém těhotenství a o tom, že je způsobené Duchem Svatým věděla samozřejmě sama Maria. Předkládaný text ovšem ani trochu nenasvědčuje tomu, že by o tom nevědělo její nejbližší okolí včetně nastávajícího manžela. Kdyby chtěl Matouš třeba jen trochu naznačit Josefovu nejistotu a podezření týkající se původce Marinina těhotenství, řekl by: „Ukázalo se, že Maria počala.“ Ani jeden z řeckých rukopisů však tuto alternativu nenabízí. A kdyby chtěl evangelista naopak naznačit, že informaci o Mariině početí z Ducha Svatého zde anticipuje pouze pro své čtenáře, přičemž postavy příběhu k ní nemají přístup, vynechal by sloveso „ukázalo se“ a ponechal by pouze výraz: „Maria počala z Ducha Svatého.“ Ani tato alternativa se však v řeckých rukopisech nikde nenachází. Oprávněně lze tedy uzavřít, že Josef ví nejen o Mariině těhotenství, ale i o tom, že početí je způsobené Boží mocí.
Další informací je Josefovo rozhodnutí tajně Marii propustit. Evangelista toto rozhodnutí explicitně zdůvodňuje Josefovou spravedlivostí. K čemu přesně se ale tato spravedlivost váže? Souvisí se samotným propuštěním anebo s jeho tajnou realizací? Kdyby Josef oprávněně podezíral Marii z nevěry, Mojžíšův zákon by mu propuštění manželky umožňoval, ale nenařizoval. S rozhodnutím o propuštění tedy Josefova spravedlivost nutně nesouvisí. A nelze ji klást do souvislosti ani se zamýšlenou tajnou realizací propuštění. Mojžíšův zákon totiž při rozvodu nepředpokládá žádné veřejné a už vůbec ne tajné procedury. Umožňuje pouze vystavení rozlukového listu. Striktně logicky tedy spravedlivost nevede Josefa k tomu, aby Marii propustil, protože už je těhotná, ani ne k tomu, aby to udělal tajně. Proč tedy Josef, ač je spravedlivý, dospěl k takovému rozhodnutí.
Objasnění je třeba hledat v předcházejícím kroku. Josef zjevně ví, že dítě, které Maria počala, je od Boha, proto mu jeho spravedlivost velí ustoupit ze sféry, která evidentně patří výlučně Bohu. Jinak řečeno, spravedlivý Josef neuvažuje o propuštění proto, že by Marii podezíral z nevěry, ale proto, že – na základě spravedlivosti – by měl Bohu ponechat to, co je Boží. Tajné uskutečnění tohoto rozhodnutí je pochopitelné, poněvadž ne všichni z Mariina okolí mají možnost nebo schopnost porozumět a uvěřit všem relevantním okolnostem.
Sen sv. Josefa (Philippe de Champaigne, 17. stol.)
Právě v těchto souvislostech se plně objasňuje i následná Boží intervence do sledu událostí. Podle obvyklých překladů adresuje anděl Josefovi tato slova: „Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha Svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš.“ Na první pohled se zdá, že anděl konečně poskytuje Josefovi chybějící informaci o božském původu Mariina dítěte. Souvětí je však v řeckém originálu mnohem subtilnější a dá se interpretovat následovně: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku, neboť ačkoli to, co v ní bylo počato, je z Ducha Svatého a porodí syna, budeš to ty, kdo mu dá jméno…“
Anděl tedy neinformuje Josefa o původci Mariina těhotenství, ale vybízí jej k tomu, aby před světem v plné míře přijal legitimní zodpovědnost za Božího Syna, což uskuteční tím, že dá dítěti jméno.
Právě ve světle těchto drobných detailů evangelního textu naplno vyniká krása Josefovy osobnosti. Josef není neinformovaná, přihlouplá, podezíravá ani tak trochu bázlivá vedlejší postava dějin spásy, ale dobře informovaný, logicky uvažující, diskrétní a moudrý muž, na něhož se dá spolehnout.