Když nebe mlčí

Před lety náš rodinný přítel srazil cestou z práce chlapce jedoucího na kole. Kluk vyjel z mezery mezi dvěma zaparkovanými auty a vletěl přímo pod kola kamarádova auta. Ten už srážce nedokázal zabránit. Tato nehoda byla tragická, ale nevyhnutelná. To mu však úlevu nepřineslo. Propadl hlubokému zármutku a depresi, cítil vinu. To ho ani po čase neopustilo. Trestal sám sebe a nepřestal s tím, dokud nezemřel. Existuje však lepší způsob, jak se s těžkými životními situacemi vyrovnat? Ano, své emoce můžeme vykřičet k nebi a tak zabránit tomu, aby cokoli, co ze sebe vydolujeme – hořkost, nenávist, touhu po pomstě, beznaděj – zranilo někoho jiného. Takovýto výpad proti nebi se nám může jevit jako drzý, neomalený a nepřijatelný.