12.03.2014, kategorie: Titulní stránka

Životopis papeže Františka

Životopis papeže Františka
čtenářská recenze

Blíží se rok od zvolení papeže Františka. Text knihy vznikl krátce po jeho zvolení. Jako čtenáři můžete posoudit, nakolik se autor "trefil" ve svých prognózách.

***

Když oznámil papež Benedikt svoji rezignaci, čekali jsme všichni s napětím, kdo bude zvolen novým papežem. Řečeno sportovní terminologií: laťka byla díky Janu Pavlu II. I Benediktu XVI. hodně vysoko. Když pak 13. března 2013 večer zaznělo z balkonu na svatopetrském náměstí jméno Jorge Mario Bergoglio, byli v první chvíli mnozí lidé zmateni: Kdo to je? Podle jména zřejmě nějaký Ital… pak se informace upřesňovaly: Není to Ital, je to Argentinec, jeho prarodiče pocházeli z Itálie. 

A pak přišel jeho první pozdrav: „Bratři a sestry, dobrý večer!“ A jeho prosba, aby se lidé za něj modlili. Během pár minut jsme mnozí měli pocit, že jej známe už dlouhé roky. Papež František si už v prvních chvílích získal srdce lidí, kteří jeho projev sledovali. 

Kniha italského novináře přibližuje papežovy rodné kořeny a prostředí, které jej formovalo. Dozvíme se, odkud pocházeli jeho rodiče, proč a jak se naučil vařit, co má schováno na lístku od babičky a jakou hudbu má rád. K výrazným rysům papeže Františka patří jeho otevřené srdce pro chudé a nejchudší, pro lidi trpící a na okraji společnosti a také zcela prostý životní styl, který praktikoval jako kněz, biskup a kardinál a ve kterém zcela zjevně hodlá pokračovat i jako papež. 

František má jasně před očima, co je základní evangelizační prioritou církve: Nejedná se o zmírňování či rušení předpisů nebo o usnadňování toho či onoho, ale spíš o to, abychom vyšli do ulic, hledali lidi a znali je jménem. Církev, která se omezí na spravování farních záležitostí, zakrní nebo zchátrá jako zazděný příbytek. 

Gaeta uvádí v knize Bergogliovy myšlenky, které se týkají církve, kněží, laiků, žen, modlitby a dalších důležitých témat. Upozorňuje na myšlenkovou a duchovní spřízněnost Františka s jeho předchůdcem Benediktem. Nevyhýbá se ani problematickým tématům současné církve, např. otázkám kolem reformy Římské kurie. 

Aktuální je také požadavek větší kolegiality v církvi. Historik Giorgio Campanini říká: Mnohé věci by mohly být svěřeny kompetentním a vzdělaným laikům, aniž by se tím zpochybnilo petrovské mysterium či hodnota kněžství. … Výzva k větší angažovanosti žen se týká jak laiček, zvláště matek rodim (jež v životě církve vždy představovaly hnací sílu předávání víry z generace na generaci), tak i řeholnic, kterým záleží na znovuoživení charizmat, která dala vznik jejich kongregacím. 

O vztahu emeritního a úřadujícího papeže můžeme uvažovat ve smyslu úryvku z knihy Exodus: "Když měl Mojžíš zdvižené ruce, vítězil Izrael, když ruce spouštěl, vítězil Amalek". Zatímco papež František bude vést a spravovat církev, Benedikt XVI. ho bude neustále provázet modlitbou. 


Na konci knihy je připojen úplný seznam všech dosavadních papežů. 

Převzato od: http://www.katolik.cz/recenze/view.asp?cis=89

 
 
Nahoru