24.05.2017, kategorie: Titulní stránka

Zcela nová schopnost milovat

Zcela nová schopnost milovat
Příprava na Letnice podle knihy Prvotiny Ducha

Nový zákon neboli zákon Ducha je onen, který o dni Letnic on sám vepsal do našich srdcí. Evangelijní přikázání jsou bezesporu vznešenější a dokonalejší než ta mojžíšovská, nicméně pokud by zůstalo jen u nich, pak by to vše bylo neúčinné. Pokud by stačilo prohlásit novou Boží vůli prostřednictvím evangelií, pak by se nedalo nijak vysvětlit, proč bylo třeba, aby Ježíš položil život a aby přišel Duch Svatý. Sami apoštolové ale ukazují, že by to nestačilo. Vždyť oni sami tomu všemu přímo naslouchali. Například vyslechli, že je třeba nastavit druhou tvář tomu, kdo člověka bije. Jenomže v okamžiku Ježíšova utrpení v sobě nenašli sílu, která by jim dovolovala naplňovat jakékoli z Ježíšových přikázání.

Kdyby se Ježíš spokojil s prohlášením nového přikázání: „Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem: jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy“ (Jan 13,34), pak by i ono zůstalo jako ona stará smlouva pouhou „literou“. Když ale On sám o Letnicích prostřednictvím Ducha svatého vlévá onu lásku učedníkům do jejich srdcí, pak se stává doopravdy novým zákonem, zákonem Ducha, jenž dává život. Právě díky působnosti Ducha Svatého se ono přikázání stává vskutku „novým“ nikoliv jako „litera“.

Jakým způsobem ale konkrétně působí onen nový zákon, jímž je sám Duch Svatý, a v jakém slova smyslu Ducha Svatého můžeme nazývat „zákonem“? Působí skrze lásku! Nový zákon není nic jiného než totéž, co Ježíš nazývá „novým přikázáním“. Duch svatý vepsal do našich srdcí nový zákon tak, že do nich vlil lásku. Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého, který nám byl dán (Řím 5,5). To je ona láska, jíž sám Bůh miluje nás a již současně propůjčuje nám, abychom jí milovali jeho a bližního: láska, kterou Bůh miluje nás a jejímž prostřednictvím z nás činí ty, kdo ho milují. Jedná se tedy o zcela novou schopnost milovat.

Ten, kdo bere do rukou evangelium na základě pouze lidské mentality, shledává jako něco absurdního skutečnost, že se z lásky dělá přikázání. Namítá totiž: Jak může být svobodná ta láska, která je nařízená? Lze odpovědět tak, že člověk může být přiměn k nějakému jednání dvojím způsobem, tedy buď na základě donucení, anebo na základě přitažlivosti dané hodnoty. Láska sama nás k takovému jednání přivádí na základě své vlastní přitažlivosti.

Každý je totiž přitahován tím, co miluje, aniž by při tom zároveň musel strpět jakékoli vnější nucení. Ukaž dítěti chutné oříšky a uvidíš, jak se na ně vrhne. Kdo ho k tomu nutí? Nikdo, neboť je přitahováno předmětem, po němž baží. Ukaž duši žíznící po pravdě Dobro, a ona sama se za ním ze všech sil vydá. Kdo ji k tomu nutí? Nikdo, neboť je přitahována tím, po čem touží. Láska je jako „přitažlivost“, která přivádí člověka k předmětu jeho touhy, kde pak člověk nachází své spočinutí.

A právě v tomto slova smyslu je Duch Svatý, konkrétně láska, určitým „zákonem,“ „přikázáním“. Láska je určitý dynamismus, který má člověka k tomu, aby konal všechno, co Bůh chce, a to spontánně, dokonce bez toho, že by na to člověk musel myslet, protože si osvojil Boží vůli a miluje všechno, co miluje sám Bůh.

Dalo by se říci, že žít v milosti a pod vládou nového zákona Ducha znamená žít život jako „zamilovaní“, kteří vycházejí ze sebe prostřednictvím lásky. Totéž, co utváří v rytmu lidského života zamilovanost mezi dvěma tvory, vytváří zamilovanost mezi člověkem a Bohem. Toto stvoření zamilovanosti pak není nic jiného než příchod Ducha svatého.

 
 
Myšlenka na den: Práce chrání před mnoha neřestmi a zbytečnými nebo špatnými myšlenkami. Lenost je naopak jejich hnízdem. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru