23.07.2012, kategorie: Titulní stránka

Zákon střeží lásku (II.)

Zákon střeží lásku (II.)
vybráno z knihy Prvotiny Ducha

Pokračujeme v listování v kapitole o Zákoně, který střeží lásku. Jak tomu je s láskou manželskou a s láskou řeholníků? Kdo nečetl 1. část článku minulý týden, najde ji zde

Dnešní člověk si stále častěji klade otázku, jaký poměr může existovat mezi láskou dvou mladých lidí a zákonem manželství a proč je třeba, aby se „svazovala“ láska, která je svou vlastní povahou svobodná a spontánní. Není tedy divu, že je stále více těch, kteří jak na teoretické, tak i na praktické rovině odmítají instituci manželství a rozhodují se pro takzvanou svobodnou lásku, tedy pro obyčejné soužití.

Jedině tehdy, když se ozřejmí hluboký a vitální poměr mezi zákonem a láskou, mezi rozhodnutím a institucí, je možno konkrétním způsobem odpovědět na ony otázky a předložit mladým lidem přesvědčivý důvod, proč se „nechat zavázat“ k lásce napořád a proč nemít strach udělat z lásky „povinnost“. Povinnost lásky chrání lásku před „beznadějí“ a činí ji „blaženou a nezávislou“ v tom smyslu, že člověka chrání před zoufalstvím, neboť není schopen milovat jednou provždy. Ukaž mi někoho, kdo je skutečně zamilovaný, poznamenává Kierkegaard, a uvidíme, zda pomyšlení na trvalost jeho lásky je pro něho zátěží, anebo spíše svrchovanou blažeností.

Tyto myšlenky neplatí pouze pro lidskou lásku, ale v ještě hojnější míře také pro Boží lásku. Člověk by si mohl položit otázku: proč se zavazovat k lásce vůči Bohu tak, že se člověk podřizuje určitému náboženskému pravidlu, proč skládat řeholní sliby, které nás „nutí“, abychom byli chudí, čistí a poslušní, když máme vnitřní a duchovní zákon, který může obdržet to všechno jen na základě „přitažlivosti“? Je to tak, že v určitém okamžiku naplněném milostí ses cítil tak silně přitahován k Bohu a miloval jsi ho, a proto jsi zatoužil mít ho navždy, bezvýhradně, ale zároveň jsi pocítil strach, že ho kvůli své nestálosti ztratíš, a tak ses „zavázal“, aby tvoje láska byla uchráněna proti jakémukoli „narušení“.

Zavazujeme se ze stejného důvodu, kvůli němuž se Odysseus nechal připoutat ke stěžni své lodi. On chtěl za každou cenu opět spatřit svou vlast a svou manželku, kterou opravdu miloval. Věděl také, že musí proplout místem, kde působily Sirény. Bál se tedy, že by mohl selhat, jak se to před ním přihodilo tolika jiným, a tak se nechal přivázat ke stěžni své lodi, když předtím nechal svým druhům zacpat uši. Když se ocitl na místě, kde měly moc Sirény, toužil jít za nimi, křičel, aby byl odvázán, jenomže námořníci nic neslyšeli, a tak proplul strašným nebezpečím a nakonec dospěl ke kýženému cíli.

 
 
 
Nahoru Změnit předvolby cookies