Zadarmo jste přijali, zadarmo dávejte

Ve čtvrtek 27. listopadu se papež František setkal se zástupci Paulínské rodiny. Reakcí na jeho řeč je i rozhodnutí pražské komunity dávat zadarmo to, co sama dostává každý den: Boží slovo. Papež často při setkáních vybízí věřící, aby každý den četli evangelium, aby ho s sebou nosili stále. Naši bratři a sestry ve světě této výzvy již uposlechli a připravili kapesní vydání evangelií, Nových zákonů nebo dokonce i celé Bible, které se buď rozdávaly, anebo jsou k dispozici za velmi nízkou cenu tak, aby Boží slovo bylo opravdu dostupné všem.

• Pražská komunita se chce připojit k takové iniciativě a zadarmo se podělit o Boží slovo s chudými, potřebnými, hledajícími, katechumeny a dalšími. Ale protože tiskárna zadarmo nepracuje a ani papír není zadarmo, prosíme všechny, kdo můžou: přispějte nám v Adventu 2014 na tento evangelizační počin. Přispět lze přímo v našem knihkupectví, anebo příspěvkem na účet v UniCreditBank: 6026310004/2700. O konkrétních krocích v tomto našem společném projektu sdíleného Božího slova budeme postupně informovat. Vloni jsme takto společně nasbírali 20 tisíc pro obyvatele Taclobanu (a naše zničené knihkupectví v něm).

Výběr z papežovy promluvy, jak o události informovala Česká redakce Radia Vaticana: „Neopičit se po médiích, která v konfliktu hledají spektákl“ – řekl papež František účastníkům pouti Paulínské rodiny, jež před sto lety založil blahoslavený Jakub Alberione a kterou tvoří pět řeholních kongregací, čtyři sekulární instituty a jedno laické združení. Do auly Pavla VI. jich na setkání přišlo 7 tisíc a připravili Petrovu nástupci vřelé přijetí. „Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte“ (Mt 10,8). „V těchto Ježíšových slovech,“ řekl jim v úvodu papež, „spočívá tajemství evangelizace. A tím je sdělovat evangelium evangelním stylem, tedy zadarmo. Bezplatně, bez obchodování. Zadarmo. Radost z daru obdrženého z ryzí lásky se předává s láskou. Zadarmo a s láskou. Jenom ten, kdo zakusil tuto radost, ji může předávat, protože „dobro vždycky tíhne k tomu, aby se sdílelo… a zatímco sdílíme dobro, ono zapouští kořeny a rozvíjí se“ (EG, 9).  „Šířit evangelium,“ řekl dále papež František, „znamená hlásat jej těm, kdo Ježíše Krista neznají nebo jej vždycky odmítali:  Mnozí z nich hledají Boha ve skrytu, pohnuti jakousi nostalgií po jeho tváři, a to i v zemích s dávnou křesťanskou tradicí. Všichni mají právo dostat evangelium. Křesťané mají povinnost jej hlásat a nevylučovat nikoho.“

„Druhý vatikánský koncil,“ pokračoval papež, „nám představil církev jako lid putující k cíli, který vše přesahuje a všechno dovršuje v Bohu a v jeho slávě. Tato vize putující církve je výrazem křesťanské naděje, neboť posledním cílem pozemského jednání nás křesťanů je dosažení života věčného. [...] Zasvěcené osoby jsou zvláštními svědky této perspektivy naděje, zejména životním stylem prostoupeným radostí. [...] Důležitými prvky, které živí radost řeholníků, je ryzí bratrství zakoušené v komunitě a naprostá odevzdanost ve službě církvi a bratřím. A tady je třeba zmínit lásku k jednotě církve. Veškerá vaše práce, apoštolská horlivost musí být naplněny touto láskou k jednotě. Nikdy se nestavět příznivě ke konfliktům, nikdy se neopičit po oněch sdělovacích prostředcích, které hledají pouze spektákl konfliktů a v duších působí pohoršení, ale prohlubovat jednotu církve, jednotu, kterou vyprošoval Ježíš u Otce jakožto dar pro svoji Nevěstu." To řekl mimo jiné papež František na setkání s Paulínskou rodinou a poukázal na to, že jejich zakladatel, blahoslavený Jakub Alberione, považoval hlásání Krista a evangelia širokým lidovým masám za projev nejautentičtější a zcela nezbytné lásky, kterou je třeba nabízet mužům a ženám žíznícím po pravdě a spravedlnosti.