07.09.2021, kategorie: Titulní stránka

Z letního čtenářského deníku jedné učitelky

Z letního čtenářského deníku jedné učitelky
aneb zeptaly jsme se, co ji zaujalo na knize Na život a na smrt

Tuto knížku jsem objevila v jednom knihkupectví, když jsem hledala něco pro své děti na čtení. Většinou hledám od Paulínek a tato knížka mě nakonec zaujala nejen svým obsahem, ale i tím, že se dotýká tématu 2. světové války. To, že je i o sv. Maxmiliánovi Kolbem, mi v té chvíli úplně uniklo. O to víc jsem byla překvapená během četby. Aspoň jsem si jeho postavu připomněla a také jsem se dozvěděla spoustu nových věcí – třeba, že působil v Japonsku a že se jeho svatořečení účastnil přímo ten František, kterého svou smrtí zachránil.

Než jsem knihu dala dcerám (15, 14 a 11 let), začetla jsem se do ní nejprve já sama. Chtěla jsem vědět, jestli by je bavila a jak je případně naladit k četbě. Knihu jsem nakonec přečetla asi za tři dny jedním dechem… Je to hodně napínavé a k některým pasážím jsem se musela vracet, protože jsem tím hltáním občas přeskočila důležité informace.

Velice mi vyhovoval živý příběh z reálného světa. Trošku mě ke konci překvapilo, jak je celý příběh různě propojený, a pořád jsem čekala, jak to vlastně dopadne… Byla jsem netrpělivá, jestli to dopadne tak, jak bych chtěla… :)

Velmi mě překvapilo setkání Karla s Maxmiliánem – ta část mě nadchla; pro děti je to podle mého názoru nenásilné seznámení s tímto světcem. Mě, jako „starší“ čtenářku, nejvíc zaujala postava Karlovy náhradní maminky: její životní postoje a láska k zemřelému manželovi, která ji neuvěřitelně nesla dál…

A zároveň jsem se hodně nacházela v Šimonovi. Líbilo se mi, že mohu procházet jeho vnitřní svět i boje a chování, které vůbec neodpovídalo jeho vnitřním myšlenkám. To se stává i mně. A pasáž o setkání Karla a Maxmiliána nebo Šimona a jeho rodičů jsem si četla několikrát za sebou… Jsou totiž velmi silné!

Po přečtení knihy mohu říct, že ji lze doporučit mládeži a dospělým čtenářům. Sama za sebe jsem si při četbě uvědomila, že i já bych se mohla ve svém životě víc obracet na Pannu Marii, víc se k ní modlit a víc jí důvěřovat – že ji tak nějak trochu vynechávám… A bylo tam hodně naděje a povzbuzení, že právě Maria má na nás vždycky čas a jako naše Matka nám nabízí své citlivé srdce.  

Moje osobní poselství z této knihy: víc Marie do mého života.

(Petra P. z Brna, učitelka, 34 let)

 
 
 
Nahoru