22.03.2012, kategorie: Titulní stránka

Z jiné perspektivy

Z jiné perspektivy

Od moře k nám zalétl další dopis od s. Anny. Tentokrát zamyšlení nad tím, jak se jeví Evropa někomu, kdo vstává ve chvíli, kdy my v Evropě už obědváme. A není to proto, že by byl líný, ale protože žije v Argentině.

Pokaždé, když do našeho domečku u moře zavítá nějaký host (většinou je to některá ze spolusester z jiné komunity, které má pro nás přednášku na zadané téma), začínáme vyučování krátkým představením se. Každá z nás kromě svého jména řekne, odkud pochází. Ze starého kontinentu jsme zde pouze dvě. A tak jsem dostala chuť zeptat se svých spolusester, jak vnímají Evropu, co je pro ně nové, zajímavé, překvapivé...

Jako první oslovuji sestru Gabrielu Flores z Argentiny. Vystudovala žurnalistiku a určitě mou prosbu neodmítne. Jejím poznávacím znamením je kromě ochoty a veselého úsměvu také červené poncho a speciální kožený hrníček s nerezovým brčkem, z něhož se pije horké maté, o které se Gabriela vždy ráda podělí. Tak jako o svůj pohled na starý kontinent:

Když jsem přilétala do Itálie, nesla jsem si již s sebou prvotní pohled na evropský kontinent, neboť kdo přilétá z amerického kontinentu, má o Evropě jistý obraz, který – byť nemusí úplně přesně odpovídat aktuální situaci – se zakládá na dějinách vztahů se starým kontinentem. Mnozí američtí obyvatelé jsou potomci Evropanů, kteří v různých historických obdobích a za různých okolností emigrovali ze své vlasti. Touha po návratu do země, kterou člověk neopustil zcela dobrovolně, je velmi silným dědictvím. Mnozí také věří, že Evropa je zaslíbenou zemí, kde lze dosáhnout lepší životní úrovně, že je kontinentem tzv. „prvního světa”.

Myslím, že na stopy důležitých historických událostí nahlížím právě z této perspektivy. Místa, o nichž jsem se dosud učila jen ve škole nebo o nichž jsem dosud pouze četla, místa spojená s životem velkých osobností, s rozhodujícími bitvami, najednou ožívají. Toužím vidět co nejvíc, všechno si vyfotit, všechno zaznamenat na vlastní oči. Zatímco běžní Římané procházejí městem zcela lhostejně, já se jako mnozí další turisté honím za památnými stavbami a historickými monumenty. Avšak mé prvotní emoce plné nadšení se míchají s překvapivým zjištěním, že i zde v ulicích žebrají bezdomovci, podél vod legendární řeky Tibery se povalují odpadky a mnoho lidí si prohlíží velkolepou Baziliku svatého Petra zcela povrchně a lhostejně.

Poté, co jsem si obhlédla snad stovku historických památek a dopřávám odpočinek svým unaveným nohám a ještě unavenějším očím, přichází mi na mysl text jedné písně v melodii tanga, která přirovnává život k tržišti, kde se všechno míchá – velikost i malichernost, ctnost i nedostatky... A abych nezapomněla, že jsme vlastně jedna velká světová vesnice, zakončuji svou procházku velkou Evropou kelímkem kafe z McDonaldu.

Z příprav na věčné sliby s. Anna (Evropa) a s. Gabriela (Latinská Amerika)

 
 
 
Nahoru Změnit předvolby cookies