21.03.2013, kategorie: Titulní stránka

Vždyť já cestuji metrem s kardinálem!

Vždyť já cestuji metrem s kardinálem!

Argentinská sestra paulínka Maria Gabriela Flores exkluzivně pro KT zavzpomínala na svá setkání s Jorgem Mariem Bergogliem:

“Poprvé jsem se s ním osobně potkala v roce 2009. Přiblížila jsem se k němu, abych ho pozdravila. On mě tenkrát požádal: ´modli se za mě´. Byl velmi pokorný při jednání s lidmi, nesnažil se na sebe poutat pozornost,” vypráví řeholnice, která vstoupila do řádu v roce 2001 a spolu s dalšími třiačtyřiceti sestrami Paulínkami působí v Buenos Aires ve čtvrti Palermo. Dodává, že jí stále zní v uších tón hlasu kardinála Bergoglia: “Někdy mluvil tak jemně a potichu, že bylo třeba napínat uši, aby člověk slyšel, co říká. Všichni říkali, že je to proto, že má jen jednu plíci. Také vzpomínám na jeho podpis. Přišlo mi, že ho čím dál víc zmenšuje, až jednou nebude vidět vůbec.”

Řeholnice vzpomíná, jak jednou potkala kardinála Bergoglia v metru a v duchu ji napadlo: “vždyť já cestuji městskou hromadnou dopravou s kardinálem!”.

Jindy ho spatřila během křížové cesty, která se konala v ulicích Buenos Aires. “Kus cesty nesl kříž, ale ne tak aby se dával na obdiv, ale v tichosti, ztracený uprostřed davu běžných lidí.” Sestra zdůrazňuje, že v tom je ta jeho jednoduchost: být uprostřed lidí, být jedním z nich uprostřed města, na ulici v městské dopravě.

 “Naposledy jsem se s ním viděla v únoru 2012 během mše svaté, kterou sloužil při příležitosti završení lidových misií. Byl to právě on, kdo dal impulz, aby se v naší arcidiecézi pastorace otevřela všem lidem. Buenois Aires je veliké město a on proto stále opakoval, že nesmíme zůstat zavření v našich kostelích. Proto začal organizovat sloužení mší svatých na veřejnosti, tak, aby se mohli zapojit i kolemjdoucí. Mše a modlitby se konaly všude možně, dokonce i v supermarketech a obchodních centrech. Během této poslední mše, kdy jsem ho viděla, mě překvapilo, jak byl živý a zapálený pro věc. Opakovaně vyzýval, abychom neměli strach dávat svědectví na ulicích a v prostředí, kde se pohybujeme,” popisuje sestra.

A jak přijaly argentinské paulínky zvolení Jorge Maria Bergoglia papežem? “Jeho zvolení bylo pro nás velkým překvapením. Všichni jsme věděli, že je již pokročilého věku, a že se chystal vzdát své funkce arcibiskupa a vrátit se mezi spolubratry jezuity. Má první reakce byla, že je to světec. Máme svatého papeže. Hodně se za něj modlíme, protože ho čeká nelehký úkol.” Řeholnice uzavírá, že když krátce po svém zvolení papež František vyzýval lid, aby se za něj modlil, tak, jak to vždy dělával, modlily se sestry, aby mu Bůh dal potřebnou sílu. “Neočekáváme církev, která bude bezchybná, ale ta, která své chyby v pokoře přizná a bude se je snažit napravit. Očekáváme církev, která bude více lidská a přibližující se lidem.”

Dodatek o našich sestrách v Argentině:

Komunita čtyřiceti čtyř sester paulínek má v Argentině vlastní nakladatelství a také rozhlasovou stanici Radio Solidaridad. Řeholnice vysvětluje, že velký příliv Evropanů do Argentiny (ze Španělska, Itálie, Francie i dalších evropských států) z nich udělal hodně specifický stát v rámci celé Latinské Ameriky. Přesto se podle ní hodně liší život paulínek v Evropě a v Argentině: „Myslím si, že mezi paulínkami z Evropy a Latinské Ameriky jsou rozdíly, stejně tak jako v církvi. Zde je velmi přítomná chudoba. Rozhodnutí pomáhat chudým nepotřebuje teologický podtext. Je to konkrétní volba pro pomoc lidem, kteří žijí vedle nás. Rozdílnost souvisí také s odlišnou kulturou. „My jsme poznamenáni historií dobývání a utrpení. Také proto je zdejší církev více flexibilní a jednodušší. Neznepokojuje se detaily v liturgii, v opravování církevních norem atd., ale zaměřuje se hlavně na živou víru,“ uzavírá řeholnice.

Připravila KATEŘINA ŠŤASTNÁ se spolupráci s českými sestrami Paulínkami, překlad JUAN PROVECHO A KAREL PLECHL

 
 
 
Nahoru