21.06.2014, kategorie: Titulní stránka

Všichni ke zpovědi!

Všichni ke zpovědi!

Pomluvy o údajném neblahém působení a duševní nemoci dona Alberioneho v prvních letech Společnosti svatého Pavla dolehly i k uším jeho matky. Nemohla být k takovým zprávám lhostejná. A jelikož nevěděla, co si má o nich myslet, zašla poprosit o radu faráře u kostela sv. Ondřeje v Bra. Ten ji pozorně vyslechl a řekl: „Jděte do kostela poděkovat našemu Pánu a jeho Matce a buďte si jistá, že máte svatého syna.“ Zcela jiné doporučení však obdržel jeden z bratranců dona Alberioneho, Giovanni Allocco, jenž pracoval v nemocnici v Albě. Don Alberione jej oslovil s nabídkou, zda by se nepřipojil k jeho dílu. Giovanni Alloco se s prosbou o radu v této věci s důvěrou obrátil na rektora semináře v Albě. Ačkoli byl rektor Vittorio Danusso dobrým a upřímným člověkem, nikdy si fámy o Alberionovi a jeho díle neověřil osobně, takže Giovanni Allocco od něj odešel s nelichotivou odpovědí: „Oba jste blázni – ty i on. Ty jsi blázen, protože chceš nechat jistého zaměstnání a jít hledat něco naprosto nejistého. On je blázen, protože se pustil do díla, které může skončit pouze šíleným krachem.“ Piemontské kraje však nebyly obývané pouze lidmi, kteří by šířili fámy o Alberionově díle a nečinně přihlíželi, jak „ten podivuhodný podnik jednou skončí“. Našlo se i nemálo takových, kteří zcela jasně pochopili, o co donu Alberionovi jde, a nadchli se pro jeho ideály. Ačkoli ještě neexistovalo oficiální sdružení Paulínských spolupracovníků, přece existovalo mnoho lidí, kteří různými způsoby podporovali apoštolát Společnosti svatého Pavla v oblasti tisku. 
Ačkoli se v tomto typu apoštolátu nevyhnutelně pracuje s hmotnými prostředky, a tak bratři paulíni zodpovědní za redakci a tisk nezřídka operují i s vysokými finančními částkami, donu Alberionovi bylo od počátku naprosto jasné, že jeho dílo se nikdy nemá stát pouhou firmou, ale vždy si musí uchovat charakter řeholní společnosti. Členové Společnosti sv. Pavla (a platí to i pro Dcery sv. Pavla) se nikdy nesmí stát pouze žurnalisty, redaktory či manažery. Jejich posláním je být apoštoly a řeholníky. Don Alberione byl přesvědčen, že i kdyby dům (= klášter) jeho Společnosti zničilo zemětřesení, tento nový apoštolát tisku by byl uchráněn, protože je Božím dílem. Co by však mohlo hrozit i tomu nejdokonalejšímu Božímu dílu, jsou sami lidé se svými hříchy, které tak dílu staví překážky a omezují dobro, které chce Bůh prokazovat prostřednictvím dobrého tisku (termín, který Alberione používal nejprve pro svůj apoštolát). Don Alberione byl pevně přesvědčený, že ani pomluvy, ani projevy nepřátelství, ani ekonomické nesnáze, ani žádné jiné těžkosti, které život přináší, nemohou překazit Boží působení, pokud lidé vytrvale hledají Boží vůli a vyhýbají se hříchu. Don Alberione pevně věřil, že Prozřetelnost zařídí všechno potřebné, pokud jí člověk neklade překážky svým hříchem. Proto chlapcům kladl na srdce: „Trápí mě pouze dvě starosti: že já ještě nejsem dostatečně dobrý a že vy ještě nejste dostatečně svatí. Jestliže mne máte opravdu rádi, osvojte si i vy tyto dvě starosti.“  Don Alberione byl zcela zaměřen k Bohu a všechno posuzoval vzhledem k němu. Když se ve Společnosti sv. Pavla vyskytly těžkosti jakéhokoliv druhu, první pokyn dona Alberioneho k jejich vyřešení zněl: „Všichni ke zpovědi! Ať se nestane, abychom hříchem narušovali Boží dílo.“ 

 
 
Nahoru