20.10.2015, kategorie: Titulní stránka

Věštkyně z Taipei

Věštkyně z Taipei
a víra v Boha

Sestra Giulietta Loda, paulínská misionářka, která již téměř 40 let žije v jihovýchodní Asii, popisuje pastorační situaci v místní mladé církvi, která musí čelit velkým výzvám v inkulturaci víry.

Elegantní mladík vkročí jednou večer do paulínského knihkupectví v Taipei a rozhlíží se. Přiblíží se k němu jedna řeholní sestra s dotazem, zda může nějak pomoci. Trochu v rozpacích jí mladík vypráví, že předchozí den se společně s dalšími podnikateli rozhodli zajít k věštkyni, aby jim z ruky přečetla jejich budoucnost. Prvním třem společníkům předpověděla skvělé úspěchy v podnikání a bohaté investice. Když k ní vztáhl ruku on, aby se dozvěděl svůj osud, vědma se okamžitě odtáhla se slovy: „Ty jsi křesťan. Udělal jsi chybu, že jsi ke mně přišel, aby ses dozvěděl, co ti má přinést osud. Ty však musíš jít ke svému Bohu, protože jen On je Pánem dějin.“ Další tři přátelé se podivili nad tím, co mu právě žena řekla, a ptali se ho, zdali je opravdu křesťan. On to přiznal, nicméně řekl, že zapomněl všechno, dokonce i modlitby.

Tento příběh vypráví sestra Giulietta Loda, paulínka, která tehdy onomu mladíkovi doporučila knihu základních modliteb a domluvila mu setkání s jedním knězem, velmi aktivním v katechezi dospělých, „aby mohl brzy zakusit onu milost cítit se synem, který je milován milosrdným Otcem“.

Duch svatý na Taiwanu vane, i když se mnozí katolíci po křtu vzdálí od křesťanské praxe. V populaci, která čítá 22 milionů obyvatel, jsou po 150 letech evangelizace katolíci nepatrnou minoritou (je zde zhruba 300 tisíc pokřtěných, z nich praktikujících je jen asi polovina). „Ve společnosti existuje respekt ke každému náboženství. I my velmi dobře spolupracujeme v pastoraci s různými protestantskými konfesemi, ale i s buddhisty. Největší překážkou  obrácení – vysvětluje sestra Giulietta – je přesvědčení, že kdo následuje katolicismus, musí opustit místní tradice a převzít cizí obřady a zvyklosti. Je nutné se asimilovat s kulturou země, aby křesťanské hodnoty, které chceme vnášet do místního života skrze média (specifický paulínský apoštolát), mohly klíčit a růst. Jednou z podmínek je přijetí všeho dobrého, čím tento lid žije, aby tak evangelium „přeložené“ do jejich „řeči“ mohlo přetvářet jejich život. Inkulturace víry je jednou z velkých výzev, kterým je třeba čelit. „Už se činí hodně, ale bude třeba počkat ještě několik generací, než bude víra žita s radostí a než bude vyjádřena vlastním jazykem (tzn. typickými výrazovými prostředky dané kultury).

Sestra Giulietta, která opustila Itálii ve věku 29 let, žije „blahoslavenství víry a radost z toho, že je listonoškou Dobré zprávy, že může využívat všech moderních a účinných prostředků k tomu, aby umožnila všem poznat Ježíše Mistra, který je cesta, pravda a život“. Kongregace Dcer sv. Pavla oslaví 15. června své první století existence a od svého zakladatele, blahoslaveného Jakuba Alberioneho, zdědila výjimečné charisma: „žít a dávat poznat Krista všem národům všemi možnými způsoby komunikace.“ Tak je tomu i na Tchajwanu, kde se paulínky zaměřují jak na podporu již víry existující (různé pastorační pomůcky, filmy překládané do lokálních jazyků), tak i na doprovázení těch, kteří víru teprve objevují. V běžném životě navštěvuje sestra Giulietta mladé lidi v počátcích formace a s úžasem vnímá, jak ji „Duch svatý, jako v časech Skutků apoštolů, předchází a vkládá do ochotných srdcí stejnou žízeň, jakou měl královský eunuch, který díky apoštolu Filipovi našel Pravdu, jež změnila jeho život“.

 Luciano Zanardini pro Vatican Insider (překlad Marie Štěpánová a s. Andrea Hýblová FSP)

 
 
Myšlenka na den: Lidský život je krátký, ale člověk si jím připravuje svou věčnost. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru