20.03.2014, kategorie: Bl. Jakub Alberione

Věren Božímu povolání

Věren Božímu povolání
navzdory okolní nepřízni

Navzdory neutěšené situaci uprostřed první světové války se nová duchovní rodina následovníků Jakuba Alberioneho dále rozrůstá. V některých okamžicích to však vypadá, že s přibýváním nových členů stejnou měrou přibývají i těžkosti a protivenství. Zvláště v prvních letech fungování tiskárny socialisticky ladění aktivisté města Alby donu Alberionemu vícekrát vyhrožovali, že jeho podnik lehne popelem. A tak zvláště starší chlapci trávili v tomto období i celé noci na stráži, aby v případě, že se výhrůžky uskuteční, mohli co nejlépe a nejrychleji uchránit své mladší kamarády. Politické autority se sice neutíkaly k praktikám vyhrožování, nicméně ani jim nebyl vznik nové a tak prapodivné církevní instituce po chuti. Běžní lidé často předpovídali novému dílu brzký zánik. Co se týče kolegů v řadách kněží, ani mezi nimi neměl Alberione příliš mnoho příznivců.
Alberione se však nenechává odradit ani nepřátelským ovzduším kolem, ani nesnázemi, které s sebou nesla první světová válka. Má před sebou zcela jasný cíl: „Dům bude mít svého nadřízeného, který mu bude udávat jasný směr. Každý z vydávaných časopisů bude mít svého zodpovědného šéfredaktora. Později se pro starší žáky vytvoří noviciát. Dílo se rozšíří po celé Itálii, pak i do Evropy a do světa. Naše časopisy si budou po celém světě vzájemně materiálně, morálně i všestranně pomáhat. Našim cílem je dobrý tisk, žurnalistická aktivita. Naše aktivita bude sloužit církvi, papeži, křesťanské kultuře...“ – tak si to zapsal do deníku bl. Timotej Giaccardo, jeden z nejbližších Alberionových spolupracovníků. Tyto plány jsou prozatím jen vyjádřeními šéfredaktora čtyřstránkového diecézního týdeníků s nákladem 2600 výtisků, přičemž čtyři stránky týdeníku musely být pro nedostatek papíru během války zredukovány na dvě. Ekonomická situace tohoto periodika vypadala tak, že ani během dvou a půl let fungování se nepodařilo splatit počáteční dluh...
Jak je to možné, že Alberione uprostřed této neutěšené situaci mluví o vzkvétající řeholní kongregaci, která bude jednou působit v různých zemích světa? A oni nezkušení chlapci a dívky, kteří se s ním pustili do tohoto prapodivného podniku, mu nejen s důvěrou naslouchají, ale ochotně přinášejí veškeré oběti, s nimiž je spojen vznik nového díla zrovna uprostřed světové války! Nedají se odradit nedostatkem finančních prostředků, nekvalitní stravou, zdravotními problémy spojenými s podvýživou... A k tomu všemu téměř žádná podpora ze strany společnosti či samotné církve. Don Alberione si je však neochvějně jistý, že úspěch tohoto díla spočívá na dvou pilířích. Tím prvním pilířem je Boží vůle. Alberione ani v nejmenším nepochybuje, že Hospodin si přeje, aby se evangelium dostávalo k lidem i cestou tisku a jakýchkoliv sdělovacích prostředků, které společnost ještě vynalezne. Tím druhým pilířem je ryzost úmyslu na straně těch, kdo se tomuto dílu věnují. A zde je vždy na čem pracovat...

 
 
Myšlenka na den: Kdo věří Bohu, běží po cestě svatosti a rychle vystoupí na vrchol dokonalosti. Kdo spoléhá pouze na své úsilí, kráčí pomalu a těžkopádně; udělá krok a pak klopýtá, dosáhne vítězství, ale pak upadá, povstává, ale znovu klesá a jde kupředu jen s velkou námahou. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru