16.11.2016, kategorie: Titulní stránka

V závěru Roku milosrdenství

V závěru Roku milosrdenství
ONO STÁLE TRVÁ

Ačkoliv jsou v tyto dny po celé republice uzavírány Brány milosrdenství, víme, že tím vlastně nic nekončí, protože „jeho milosrdenství trvá navěky“, jak se opakuje po každém dalším sdělení v žalmu 136.

Jak tedy máme prožívat následující dny, týdny, měsíce a roky? Uchovávat si toto poznání, vděčně za něj bez ustání děkovat a prosit o jeho stále větší prohloubení. Zároveň pokračovat (v modlitbě si k tomu vyprošovat sílu a inspiraci) v životě podle milosrdného Otce, tak jak nám to ukazuje v evangeliích sám jeho Syn.

Hledáte nějakou inspiraci? Úplně jednoduše a jazykem přístupným i menším dětem o tom psala Kateřina Šťastná v jednom z jarních čísel Katolického týdeníku. Čerpala při tom z drobné knížky Skutky milosrdenství určené pro práci s dětmi na hodinách náboženství nebo v rodině.

***

Skutky tělesného milosrdenství

1. Dát najíst hladovému. Popřemýšlejte, po čem „hladoví“ vaši nejbližší a co skutečně potřebují. Všímejte si, zda mají všichni spolužáci svačinu a jestli si mohou dovolit chodit na oběd. Nevybírejte si a jezte to, co jste dostali. Šetřete potravinami a nevyhazujte je.

2. Napojit žíznivého. Pokud je u vás kohoutková voda dobrá, zkuste ji pít místo balených vod a sladkých limonád. Ušetřené peníze můžete dát tam, kde je to potřeba – třeba na budování studny. Když se koupete, není nutné mít pokaždé plnou vanu pitné vody.

3. Odívat toho, kdo nemá co na sebe. Za pomoci rodičů projděte svůj šatník a zkuste vymyslet něco, čím můžete přispět do farní burzy oblečení nebo to donést do sbírky šatstva v nejbližší charitě. Můžete to také dát kamarádům, o kterých víte, že oblečení potřebují. Opravdu musíte nosit značkové a drahé oblečení?

4. Přijímat cizince. Otevřít dveře svého srdce znamená zajímat se o druhého, vyslechnout ho, dát mu prostor k mluvení, přemýšlení, ale také jednání. Když za námi přijdou kamarádi, dokážeme jim dát přednost před počítačovými hrami, televizí a internetem? Když k nám do třídy nastoupí nový spolužák nebo se do domu přistěhuje nová rodina, jak se k nim chováme?

5. Pomáhat nemocným. Když je někdo z vašich spolužáků nemocný a chybí ve škole, vzpomenete si na něj, jestli by třeba nepotřeboval společnost? Nebo jestli nepotřebuje, abyste mu přinesli učivo, které jste dělali? Popřemýšlejte s kamarády, jestli byste si mohli připravit program písniček, divadelní scénku nebo jen přijít na návštěvu do nejbližšího domova důchodců. Modlete se za nemocné.

6. Navštěvovat vězněné. Máte ve svém okolí spolužáky, sousedy, kamarády, kteří nemají doma na růžích ustláno? Nestraňte se jich, pozvěte je na večeři, ukažte jim i hezké stránky života. Možná touto všímavostí zachráníte někoho před budoucím vězením. Popřemýšlejte, co všechno může být pro člověka „vězením“ (zvyky, lenost, závislost, hřích…). Pokud znáte nějakého vězeňského kaplana, nabídněte mu pomoc.

7. Pohřbívat mrtvé. Víte, kde jsou pohřbeni vaši předkové? Zeptejte se na to rodičů. Jděte na hřbitov, všímejte si opuštěných hrobů a zkuste si nějaký „adoptovat“. Modlete se za ty, kteří jsou v něm pohřbeni, zapalte svíčku, v létě natrhejte kytičku.

 

Skutky duchovního milosrdenství

1. Vyučovat nevědomé. Napadlo vás, že byste mohli své spolužáky nebo mladší kamarády doučovat to, co vám dobře jde? Třeba i oni rozumí něčemu lépe než vy, a tak si pomůžete navzájem. Slyšeli jste někdy o dětech, které vyrůstají mimo civilizaci? A co děti žijící na ulici, bez výchovy rodičů, bez možnosti chodit do školy? Mohli byste jim nějak pomoct?

2. Radit pochybujícím. Když se vás kamarádi ptají na víru a chození do kostela, stydíte se, anebo zkoušíte odpovědět? Co myslíte, patří mezi skutky milosrdenství to, že dáte někomu opsat úkol nebo písemku?

3. Těšit sklíčené. Když máte ve své blízkosti někoho, kdo je smutný a komu se nedaří, je snadnější se mu vyhnout a bavit se s těmi „veselejšími“. Ale zkuste se zamyslet: Co se s ním děje? Jak bych mu mohl pomoci právě já? Vždycky nemůžete pomoci každému konkrétně, ale pomodlit se a poprosit za něj můžete kdykoliv.

4. Napomínat hříšníky. Pokud máme někoho napomenout, musíme být sami ochotni přijmout napomenutí od druhého. Máme si přiznat svou vlastní nedokonalost a hříšnost. Nesmíme svádět vinu na druhé, ani se vymlouvat na okolnosti. Když se děje mezi kamarády nebo spolužáky něco špatného, pokoušíme se je upozornit, že to není správné?

5. Odpouštět urážky. Jsme schopni říct druhému „promiň“? Zlobíme se dlouho na někoho, kdo nám ublížil? Musíme na to pořád myslet? V tom případě se jeho zloba dostala do našeho srdce a pošpinila je. Této špíny se můžeme zbavit jedině tím, že mu odpustíme. Pokud nám to nejde, můžeme prosit Pána, aby nám on sám pomohl odpustit.

6. Trpělivě snášet obtížné lidi. Je na vás poznat, když je vám někdo protivný? Zkoušíte se přemoci a být milí? Napadlo vás někdy, kolik trpělivosti musí mít druzí s vámi? Když se vám nechce do učení, když jste unavení, když chcete dokončit nějakou hru… Zkuste poděkovat Bohu za lidi, kteří jsou vám někdy na obtíž nebo nesympatičtí. Děkujte právě za to, čemu vás učí a co je na nich dobré.

7. Trpělivě snášet obtížné lidi. Před začátkem nedělní bohoslužby si zkuste uvědomit, za koho se v ten den chcete modlit. Když jdete po ulici a slyšíte sanitku, zkuste krátce poprosit za toho, kdo v ní jede. Můžete to udělat, také když se díváte na zprávy a vidíte utrpení a bolest druhých. Když se ale za někoho modlíme, máme být také připraveni pomoci mu konkrétně.

 

 
 
Nahoru