18.08.2015, kategorie: Titulní stránka

V mé Koreji

V mé Koreji

Sestra Emiliana v článku, z něhož vybíráme, říká: "Viděla jsem ve své Koreji znovu vyrůst naději a důvěru..." Povzbuďme se i my.

Charismatická intuice bl. Jakuba Alberioneho, která ho před sto lety přiměla založit první větve Paulínské rodiny, zdá se, nemá hranic. O tom dobře ví sestra Emiliana (vlastním jménem Mi-Ra) Park, čtyřicetiletá Korejka, která před 18 lety vstoupila do řeholního institutu Dcer sv. Pavla. „První sliby jsem skládala v r. 2001, po pěti letech jsem složila sliby věčné“, říká s úsměvem. V současné době žije v římském Generálním domě a pracuje v Mezinárodním sekretariátu pro komunikaci. Pochází z města Daejeon, ve kterém Svatý otec sloužil mši sv. o svátku Nanebevzetí Panny Marie 2014. „To mě hrozně dojalo,“ svěřuje se. Apoštolskou návštěvu papeže Františka sledovala přes satelitní vysílání a sociální sítě. Nová média jsou pro ni denní chlebem: před pěti lety dosáhla specializace v oboru sdělovacích prostředků na Fakultě sociálních věd Papežské gregoriánské univerzity. Její doktorská práce nese název „Změny tisku v době internetu. Výzvy a výhledy v nakladatelské činnosti Dcer sv. Pavla v Koreji.“

„Můj duchovní průvodce, který byl zároveň mým farářem, mi už od mých 18 let říkal »sestra Emiliana«. Nejdřív jsem vůbec nemyslela na to stát se sestrou, moje rodina ani nebyla křesťanská. On mě ale pozval na jednou měsíčně konané setkání dívek organizované sestrami paulínkami. Říkal mi: »Emiliano, tahle forma života se k tobě hodí, hodí se k tvé povaze.« Tak začala má cesta rozlišování povolání. Tři a půl roku jsem se s nadšením účastnila těchto setkání. Byla jsem hodně mladá, ale tahle setkání pro mě měla vždycky přednost před vším ostatním. Sestry paulínky byly vždy radostné, milé a pohostinné. Vždycky jsem se tam cítila jako doma. Možná, že tohle je mé povolání: jako když při jemném deštíku zvlhne oděv, jak se říká v mé zemi … To znamená snažit se každý den pozvolna, ale vytrvale o oddanost Pánu, ne stylem »běžet s bleskem o závod«, ale jako ten, kdo je něžně zamilovaný, ale jehož láska je trvalá.“

Z delšího článku, který vyšel ve vatikánském týdeníku Avvenire

 

 
 
Myšlenka na den: Když jsou trhány zuby, dává se injekce, aby to nebolelo. Potřebovali bychom injekci Mariina ducha. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru