14.12.2014, kategorie: Titulní stránka

Útěk Jana od Kříže z vězení

Útěk Jana od Kříže z vězení

K dnešní památce velkého světce vybíráme z knihy Boží přítelkyně...

Od únosu Jana od Kříže uplynulo devět měsíců. Nikdo netušil, zda žije a kde se nalézá. Jana věznili v klášteře v Toledu, v cele tak nízké, že ani přes svou malou výšku se v ní nemohl napřímit. Hlídali ho ti, kteří vůči reformátorovi planuli obzvláštní nenávistí. Tito lidé zatajili místo Janova pobytu dokonce i před vlastními představenými a před nunciem. Chtěli za každou cenu přinutit malého řeholníka – v církevním prostředí už dostatečně známého – aby se zřekl reformy a přešel do zmírněné řehole. Protože však nechtěl ustoupit, každodenně ho mrskali a nechávali o chlebu a vodě. Nedali mu ani náhradní oděv nebo prádlo.
Ač zraněný a vyhladovělý, zůstal neústupný. Neodpovídal ani na argumenty ani na urážky svých pronásledovatelů. Mlčel nebo je mírnými slovy napomínal, čímž je přiváděl k nepříčetnosti.
Nakonec dostal alespoň čistou košili. Bratr Gaudentius, který mu nosil jídlo, dohlížel na to, aby kousky chleba, které vězeň dostával, byly dostatečně velké.
Když byl ponechán o samotě, Jan se nořil do modlitby a rozjímání. Papír neměl, a tak své myšleny o cestě sjednocení oblékl do strof básně, kterou složil a uměl nazpaměť:
„V té temné noci zastřené,
s plameny lásky, zprahlá v úzkostech,
ó štěstí nad štěstí!
...

Pokračování na webu Pastoračního střediska AP anebo přímo v knize Boží přítelkyně.

 

 

 
 
Nahoru