20.09.2012, kategorie: Bl. Jakub Alberione

U kolébky

U kolébky

I když prázdniny leckomu již skončily, je právě září tím nejvhodnějším časem k cestám po piemontském kraji vinic, oříškových sadů. V srpnu jsme slíbily společnou cestu po stopách Boží milosti v životě našeho zakladatele bl. Jakuba Alberiona.

Pokud i dnes zavítáme do okolí nevelkého městečka Cuneo v piemontském regionu severní Itálie, překvapí nás obdivuhodný počet kostelíků a kapliček. Téměř každá nevelká skupinka rolnických domů si v průběhu staletí postavila na kraji cesty vlastní kapličku zasvěcenou Matce Boží nebo některému ze svatých. I tato skutečnost dosvědčuje, že piemontský lid se vyznačoval zbožností a žitou vírou. Dalšími z hlavních charakteristik Piemonťanů na sklonku 19. stol. byly pracovitost a houževnatost. Tuhá piemontská zima spolu s častými přírodními pohromami, jako byly například silné mrazy v pozdním jaře či krupobití uprostřed léta, znamenaly, že celé léto tvrdé práce na poli je základní podmínkou k přežití. Kdo se této zákonitosti nepodřídil, sám se odsoudil k žebrácké holi a k soucitu (nebo snad i posměchu) ostatních.

Základní pravidlo platné pro každého člena rodiny, který již uměl chodit a mluvit, bylo tedy v každém domě stejné: vydělávat si na chléb prací vlastních rukou. Stejně tomu bylo i v rodině Michaela Alberiona a Terezie Rozy Allocco. Michele Alberione byl námezdním rolníkem a se svou manželkou a třemi syny ve věku osm, šest a tři roky obýval skromnou místnost v jedné ze selských usedlostí poblíž vesnice San Lorenzo di Fossano. Práce na poli majitele odměňovaná naturáliemi a bydlením nebyla pro již pětičlennou rodinu s malými dětmi žádným lukrativním zdrojem příjmů. Skrovným obchodem s vlastní drůbeží se vždy snažili o něco vylepšit rodinný rozpočet, avšak sen pracovat na vlastním – jakkoliv malém – pozemku byl pořád v nedohlednu.

Do této chudoby, ale zároveň i odevzdanosti do Boží prozřetelnosti, se manželům Michaelovi a Terezii Rose 4. dubna 1884 narodil další syn Jakub. Malý Jakub však nebyl pouze roztomile maličký jako všechna novorozená miminka. Útlé tělíčko tohoto novorozeněte vzbuzovalo velké obavy, že děťátko vůbec nebude schopno života.  Křest dítěte z chudé rodiny by beztak nebyl doprovázen velkolepými oslavami za účasti širokého příbuzenstva, a tak se již následujícího dne (v sobotu před Květnou nedělí) pouze za přítomnosti tatínka, kmotry a místního kněze malý Jakub v kostele svatého Vavřince křtem zrodil pro nový život v Kristu. Jméno Jakub dostal po svém kmotrovi – strýci z otcovy strany, který se však na urychlený křest nestihl dostavit. Zastoupil ho proto křtící kněz. Po návratu domů tatínka a kmotru samozřejmě nečekala žádná velkolepá rodinná oslava. Maminka ještě oslabená porodem již netrpělivě čekala na své dítě, o jehož chatrné zdraví se pak měla obávat po celé jeho dětství. Oběd, snad jen o něco málo vydatnější než v jiné dny, byl možná obohacen o láhev piemontského vína, které otec rodiny schovával právě pro tuto příležitost. A možná právě v těchto chvílích sdělil svým nejbližším plán, který již po jistou dobu uchovával ve svém srdci.

Kousek země, který je nyní živí, je příliš malý pro šestičlennou rodinu a dva nejstarší kluci už jistě mohou na poli výrazně pomoci. Na svatého Martina, kdy se majitelé obvykle vyrovnávají se svými námezdními dělníky, se rodina Alberione přestěhuje jinam. Poblíž vesnice jménem Cherasco (asi 20 kilometrů odtud) si pronajmou větší kus pole a budou mít k dispozici víc než jen jednu jedinou přízemní místnost vedle stáje.

Cherasco – to bude další místo, které navštívíme, ale až v říjnu…

 
 
Nahoru