21.04.2022, kategorie: Titulní stránka

Tajemství oběti na hoře Mórija

Tajemství oběti na hoře Mórija
K neděli Božího milosrdenství

Bůh osvobozuje Abrahama pomocí zkoušky, a proto je osvobozování člověka projevem Božího milosrdenství. Z toho důvodu si Židé ve své tradici slavnostně připomínají událost Izákovy oběti.

Když začíná Roš ha-šana, první den židovského nového roku, troubí Židé na šofar. Hlasitě troubí, aby probudili lidi ze spánku, aby s nimi zatřásli: „Jak jste prožili uplynulý rok?“

Zvuk rohu je signálem, že je nejvyšší čas něco se sebou udělat. Troubení připomíná Izraeli jeho hříchy a všechna porušení smlouvy s Hospodinem, má ale též obměkčit Hospodina. Židé tím Bohu připomínají, že Abrahamovi zaslíbil odpuštění vin a požehnání pro všechny pronárody (srov. Gn 22,18). Šofar je vyrobenz beraního rohu, což je symbol berana, jehož nakonec Abraham na hoře Mórija obětoval namísto vlastního dítěte; víme, že když ho anděl zadržel, Abraham spatřil mezi křovisky berana, který svými rohy uvízl v houští.

Židovská tradice připomínající Izákovu oběť zvaná akeda nám při této příležitosti sděluje něco velice důležitého. Říká totiž, že Abrahamovi bylo tehdy už sto třicet sedm let, což znamená, že jeho syn mezitím rovněž dosáhl dospělosti. Copak by ale stařec mohl jen tak spoutat téměř čtyřicetiletého muže? To sotva. Klíč k záhadě tedy spočívá v tom, že Izák se sám rozhodl nabídnout v oběť, a proto se nebránil. Židé na tom ukazují, že andělův zásah je definitivním znamením Božího odporu vůči lidským obětem, které se praktikovaly, především proti obětování dětí. […]

Izák měl dokonce otce prosit: „Svaž mě důkladně!“ Tak důkladně, aby se nemohl vysvobodit, aby Bůh z jeho strany nezaznamenal žádné zaváhání, neboť v tom případě by nemusel oběť přijmout.

Tento postřeh se týká tajemství oběti na hoře Mórija: zpravidla se totiž domníváme, že to byl Abraham, kdo byl připravený obětovat svého syna, a přitom je to Izák, kdo se Bohu odevzdává jako oběť. Obětování se Bohu se děje jedině prostřednictvím smlouvy a výlučně svobodně. Nesmíš obětovat nikoho jiného kromě sebe sama.

Když oba muži prošli touto zkouškou, stali se plně svobodnými a připravenými žít k Boží slávě. Abraham byl ochoten obětovat své otcovství, Izák svůj život – nikoli však jako pouhý „předmět“ oběti. O kvalitě oběti vypovídá způsob, jak je přinášena, zda je nabízena svobodně, pokorně a velkoryse; vždyť „radostného dárce miluje Bůh“ (2 Kor 9,7).

Jako křesťané čteme tento příběh především optikou radostné zvěsti: dobře víme, koho tu předobrazuje Izák. Rovněž je nám známo, že oběť přinášená na pahorku bude mít nyní jiné zakončení. Uskuteční se však opět v nejhlubší svobodě, pokoře a velkorysé vydanosti.

Ryś, Grzegorz: Skandál milosrdenství, Paulínky 2022, s. 67-69.

 
 
 
Nahoru Změnit předvolby cookies