18.06.2018, kategorie: Titulní stránka

Svobodná v Boží lásce

Svobodná v Boží lásce
Proč se zajímat o neznámé světce?

Pozvání na prezentaci nové knihy Josefína Bakhita: Z otrokyně světící jsem přijala čistě z náklonnosti k nakladatelství Paulínky a jako podporu moderátora, se kterým jsem spřízněna. Ani nevím, kdy jsem její jméno, pro mě neznámého původu, slyšela poprvé. A už si vůbec nepamatuju, kdy se k němu přidalo mlhavé povědomí o tom, že je to první svatořečená žena z afrického kontinentu, bývalá otrokyně, a že o ní existuje i nějaký film dostupný v naší distribuci.

Ale čím by mi mohla být nějaká Afričanka, byť svatořečená, blízká? Proč Paulínky vydávají knihu o osudu otrokyně z 19. století, která se stala křesťankou? To nemáme aktuálnější svaté, bližší našemu prostředí a zbožnosti?

Židlí pro ty, co přijali pozvání, bylo doslova tak akorát – žádná nezůstala prázdnou a víc nebylo potřeba. Úvodní videosekvence z filmu představila Bakhitu obhajující před italským biskupem své rozhodnutí vstoupit do řádu. I když byla jako malá unesena a mučena, dokáže říct: „Celý můj život byl darem Božím“. Do Itálie odešla společně s konzulem, pro kterého pracovala a u kterého se jí dostalo slušného zacházení. Právě v bezpečí italské půdy se z ženy vychované v jednom z tradičních afrických přírodních náboženství stala křesťanka rozhodnutá zasvětit se Bohu jako řeholnice.

Na závěr ukázky zaznělo její vyznání na adresu únosců. Hosté se k němu v průběhu večera ještě několikrát odkazovali: „Kdybych znovu potkala ty lidi, klekla bych a líbala jejich ruce, protože kdyby se to nestalo, teď bych nebyla křesťanka. A snad nevěděli, že mi působí bolest, byl to jejich obyčej.“ Jak úžasně prosté.

Na ukázku z filmu navázal pedagog, islamolog a afrikanista Luboš Kropáček zasazením Bakhitina života do kontextu doby, místa a času – neklidné provincie Dárfúr v Súdánu druhé poloviny 19. století.

Zajímavé mi přišlo jeho upozornění na to, že její pravé jméno vlastně neznáme. V sedmi letech ji unesli, zotročili, mučili a ona jej zapomněla. Jméno Bakhita, kterým se označovala, jí dali s nádechem ironie právě otrokáři a vykládá se jako „šťastná“.

V historickém pohledu pokračoval i další host, teolog a arabista Lukáš Nosek. V několika svých poznámkách posluchače seznámil s historií křesťanských kořenů Súdánu, kde žili křesťané ještě před arabizací a s ní spojenou islamizací. Křesťané zde zanechali specifické památky núbijské kultury. Dnes vnímáme tuto oblast jako převážně muslimskou, byť na jejím území, především v Jižním Súdánu, žijí i křesťané a samozřejmě také animisté.

Podělil se s námi také o své postřehy ze studií v Egyptě u misionářů comboniánů, kde poprvé o Bakhitě slyšel a kde se s jejími obrazy setkával u křesťanů na každém kroku.

Do nedávné minulosti súdánských křesťanů nás přenesl Julius Kahanec dobrovolník Mezinárodní křesťanské solidarity (CSI). V 80. letech 20. století po zrušení autonomie křesťanského jižního Súdánu a zavedení práva šaría se rozpoutaly nepokoje. V jejich průběhu bylo ze sporného území mezi jižním a severním Súdánem odvlečeno až 200 tisíc civilistů, hlavně křesťanů a animistů. Muži byli většinou zabíjeni, ženy a děti prodány do otroctví Arabům.

CSI v oblasti vyvíjí od devadesátých let fascinující činnost. Pomocí sítě Arabů, pracujících pro organizaci v utajení, vykupuje křesťanské otroky. Překvapivě směnou jednotkou nejsou často dolary či jiná měna, ale vakcíny pro krávy, chov dobytka totiž tvoří významný podíl tamějšího podnikání. Za částku 50 dolarů za vakcínu má křesťanský otrok šanci na svobodný život. S osudy těch šťastnějších jsme se i seznámili.

Následně vydala svědectví o stále přetrvávající formě otrokářství sestra Klára Marie z Kongregace Milosrdných sester sv. Kříže. Sdílela s námi svůj příběhem služby ženám, které byly většinou nepříznivými životními okolnostmi a lživými sliby překupníků odlákány do naší republiky a donuceny k prostituci. Podělila se s námi o vzpomínku na první setkání s takto postiženou dívkou. Mladá šestnáctiletá Afričanka pobývala v klášteře italských sester, které těmto ženám nabízí pomoc a úkryt po jejich osvobození od prostituce a s ní souvisejícího prostředí. Sestra Klára nemohla uvěřit, že tato křehká dívka má za sebou již tak trpké zkušenosti. O dalších deset let později začala sama sloužit těmto ženám. V současné době se pohybuje s mezinárodním ekumenickým týmem mezi pražskými prostitutkami. Ty pocházejí především z Bulharska, Rumunska, Ukrajiny, ale také i Nigérie.

Jedním z mála Čechů, kteří byli v Súdánu i osobně, je jistě Petr Jašek. V zemi nakonec pobýval nedobrovolně o 445 dnů déle. Humanitární pracovník a spolupracovník organizace Hlas mučedníků se stal veřejně známou osobou na přelomu let 2015 a 2016, kdy byl zadržen súdánskou tajnou policií a diplomaté jednali o jeho propuštění. Bylo obdivuhodné, s jakým tónem o své zkušenosti, která vůbec nebyla procházkou růžovým sadem, dokázal mluvit. V jeho podání samota v cizím nepřátelském prostředí přeplněné věznice, nenávist a týrání spoluvězni vyznívaly jako velká pozitivní zkušenost. Byla to pro něj příležitost k misii, povzbuzování ostatních či k rozjímání evangelia. Na vlastní kůži poznal i tento odkaz Josefíny Bakhity: člověk může svým trýznitelům odpustit, modlit se za ně a dokonce jim i žehnat, a to v případě, když sám pozná a přijme Boží lásku.

Na závěr se před publikum postavila spolusestra Dcer sv. Pavla z Madagaskaru, toho času působící v Německu, sestra Virginie. Byla milým důkazem rozmanitosti současné mapy křesťanského světa. Bakhitu poznala díky svým kolegyním v noviciátu v Nairobi. Potvrdila zkušenost Lukáše Noska, že světice je na africkém kontinentu velmi oblíbená. Bakhitě sestra svěřuje ty, kteří trpí jakýmkoli druhem utlačování, fyzickým i psychickým. Ty, kteří jsou i dnes zotročování, což je časté v Africe i na Madagaskaru, i ty, kteří tvrdě pracují a za svou námahu obdrží neadekvátně nízkou mzdu, toto je také novodobé otroctví.

Hosté večera uvedli Bakhitu a s ní spojená témata v tak širokém kontextu, že bylo nemožné si něco neodnést. Jak upozornil Petr Jašek, Kristus nám odkázal, že jako křesťané budeme pro jeho jméno pronásledováni a jistě každý z nás se více či méně s nějakým druhem „pronásledování“ setkává i ve svém okolí. Možná nám Bakhita svým životním kontextem nebude tak blízká jako jiní světci, ale může být inspirací v hledání a přijetí Boží lásky do našeho života, a to navzdory všem protivenstvím.

Jana Homolková

 
 
Myšlenka na den: Práce chrání před mnoha neřestmi a zbytečnými nebo špatnými myšlenkami. Lenost je naopak jejich hnízdem. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru