19.02.2019, kategorie: Titulní stránka

Svět proniknutý úžasem!

Svět proniknutý úžasem!
Můj příběh povolání

V naší Paulínské rodině prožíváme Rok povolání. Krom jiného děkujeme za to, co Pán v našich životech již vykonal a modlíme se za ty, které povolává. 

Proto se každý den sestry naší Středoevropské delegatury modlí živý růženec (dvacet sester přesně pokryje všechna tajemství) a také svolily se zveřejněním svých svědectví. Toto je první z nich. 
 
***
 

Jmenuji se Agnes Trucco. Narodila jsem se v Itálii v roce 1944. K Dcerám sv. Pavla jsem vstoupila v Albě v září 1961 a po pěti letech formace jsem v roce 1966 složila řeholní sliby. Už v květnu 1967 jsem byla poslána jako „misionářka“ do Německa, konkrétně do Düsseldorfu, kde dodnes dnes žiju v naší mezinárodní komunitě. S velkou vděčností za Boží vedení stále zpívám: „Můj život je milost.“

Jsem přesvědčená, že to v mém případě, ale i v případě každého člověka, platí od narození. Rozhodující je, abychom tuto milost v jejích tisícero podobách dokázali objevit. Díky hluboké víře a velké důvěře v Boha, kterou měli již mí rodiče, jsem to neměla tak těžké. Vyrostla jsem v rodině s mnoha dětmi, takže jsem se už jako dítě naučila sdílet, hrát, pracovat, bojovat i něco vydržet společně s druhými. Ráda jsem se zapojovala do života farnosti. O nedělích odpoledne jsem dle možností téměř vždy běžela do společenství mládeže, kde byl vždy pestrý program: zábava, legrace, ale i duchovní podněty.

Přímo o řeholním životě jsem nikdy neuvažovala… Až jsem šla jednoho dne ke zpovědi k našemu panu kaplanovi. A on mi položil nečekanou otázku: „Agnes, už jsi uvažovala o tom, co chceš v životě dělat?“ K vlastnímu překvapení jsem bez dlouhého přemýšlení odvětila: „Ano, chci se stát řeholní sestrou… ale jak a kde, to nevím.“

Bylo mi tehdy teprve čtrnáct let. Od té chvíle jsem se sama sebe stále intenzivněji ptala, proč a jak se vlastně chci stát řeholní sestrou. Hluboko ve svém nitru jsem vnímala touhu „zůstávat u Pána“, jak je to v Markově evangeliu: „Ježíš vystoupil na horu a zavolal k sobě ty, které sám chtěl, aby byli s ním, i proto, že je chtěl posílat kázat“ (srov. 3,13-14).

Během svého hledání tohoto způsobu života jsem přišla do kontaktu s Dcerami sv. Pavla. Účastnila jsem se u nich duchovních cvičení a viděla jsem konkrétně, jak žijí a co dělají. Byla jsem nadšená ze všeho, ale nejvíc z jejich spirituality živené Božím slovem a eucharistií. To pro mě znamenalo „zůstávat u Ježíše“ a pak všemi sdělovacími prostředky hlásat tuto radostnou zvěst do všech končin země. Zvlášť mě mimo jiné zasáhla přesvědčivost, s jakou náš zakladatel bl. Jakub Alberione říkával: „Všechny své síly upněte k hlásání evangelia všemi sdělovacími prostředky, vaše knihkupectví ať jsou zdroji světla a evangelního poselství.“

Díky tomuto přesvědčení a s vděčností za úžasné Boží vedení jsem dokázala překonat všechny překážky. Rok od roku ve mně roste touha též zpívat o radosti, jakou projevuje Maria ve chvalozpěvu: „Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli.“

S apoštolem Pavlem, největším misionářem všech dob (jak jej nazval Benedikt XVI.), ráda říkám: „Můj život je milost. Zakusila jsem to a chci si to navždy uchovat v srdci.“

Agnes Trucco, FSP

 
 
Myšlenka na den: Práce chrání před mnoha neřestmi a zbytečnými nebo špatnými myšlenkami. Lenost je naopak jejich hnízdem. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru