19.06.2017, kategorie: Titulní stránka

Srdce Ježíšovo, bohaté a štědré

Srdce Ježíšovo, bohaté a štědré

Zamyšlení inspirované jednou z invokací k Srdci Ježíšovu je naším malým příspěvkem k blížící se páteční Slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. 

Srdce Ježíšovo, bohaté a štědré ke všem, kdo tě vzývají!

„Není nic obtížnějšího než se dostat k penězům druhých lidí!“ Tato „životní moudrost“ se lehce dokazuje tomu, kdo bojuje za nárok na důchod nebo za vyplacení určité sumy z pojištění. Co ovšem platí v rovině materiálna, považují někteří současníci za platné také v oblastech duchovních a citových hodnot v přátelství, vztazích a v manželství. „Člověk sám pořád jenom dává a snaží se, avšak získává z toho jen málo – v solidaritě, věrnosti a lásce“ – to je jejich pojetí.

Zde je jistě na místě velká ostražitost: Cožpak nám jde pouze o jakési „já dám, abys ty dal“? Z jakého důvodu činíme druhým dobro? Proto, abychom se „pojistili“, že jednou také nebudeme stát s prázdnýma rukama? Proto, abychom hned získali nějakou odměnu? Ježíš nás důrazně učí, že máme konat dobro také tam, kde za to nemůžeme dostat vůbec nic (srov. Lk 6,35). A my chceme být spravedliví: Jistě jsou někteří druhými využíváni (přičemž se nezřídka také někdo rád nechává využívat a po druhých přímo vyžaduje, aby zneužívali jeho osobu). Vesměs se ale přece musíme ptát: Nejsme tu a tam také překvapeni tím, co milého nám druzí způsobí? Nepřišlo to k nám v takové plnosti a hloubce, jak bychom to nikdy nečekali?

Je určitě pravda, že na zemi převelké lidské touze stále něco chybí k naplnění. Ne ovšem v Bohu, neboť Ježíšovo Srdce je bohaté ke všem, kdo ho vzývají (srov. Řím 10,12). Na zemi už můžeme něco z toho tušit. Myšlenka na to není proto útěchou, nýbrž posilou pro současnost. Platí pro všechny.

Papež Jan Pavel II. svatořečil 21. března 1993 jednu mladou Chilanku, karmelitku, sestru Terezu z Los Andes, která žila v letech 1900 až 1920. Vyjádřila to, o co nám zde jde, v jedné nádherné úvaze: „Existuje něco dobrého nebo krásného nebo pravého, co bychom si dokázali představit mimo Ježíše? On je pravda, pro kterou neplatí žádné tajemství; moc, které není nic nemožné; spravedlnost, jež ho učinila člověkem, aby smířil hříchy; prozřetelnost, která se stále stará a daruje život; milosrdenství, jež nikdy nepřestane odpouštět; dobrota, která si nevšímá urážek svého stvoření; láska, jež v sobě sjednocuje něhu matky, bratra a ženicha a předává ji až do nitra svému stvoření, protože vytéká z hlubiny jeho velikosti… Co jiného odkryješ v této zvěsti evangelia než dobré, jemné, něžné a soucitné srdce, srdce Boha? On je moje nekonečné bohatství, moje blaženost, mé nebe.“

 

Pane Ježíši Kriste, ty chceš, abychom tě vzývali.
Prosby plné důvěry tebou nezůstanou nevyslyšené.
Tebe vzývat, tebe prosit, to je klíč,
který nám otevírá poklady tvého království:
Chci tento klíč často a rád používat.
Modlitba, rozhovor s tebou –
chci ji pěstovat jako něco, co potřebuji k životu.
Neexistuje nic důležitějšího, čeho bych byl na zemi schopen,
než důvěrný rozhovor s tebou.
Dej mi milost dobré modlitby.
Amen.

 
 
Myšlenka na den: Není mocnější síly než ta, kterou Pán táhne srdce k sobě. Nejsme-li připoutáni, naše duše spěchá přímo do Boží náruče. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru