02.11.2011, kategorie: Titulní stránka

Smrt jako svatba s Bohem

Smrt jako svatba s Bohem
z knihy Smrt není konec
Šokuje vás název tohoto příspěvku?! Přinášíme křesťanský pohled na smrt, které se svět bojí a hlasitě se ji snaží vytěsnit.
Když zemřela má matka, se sourozenci jsme připravovali její pohřeb. Zvažovali jsme, které písně ráda zpívala. Roky totiž zpívala při  bohoslužbách pro ženy. A také občas dávala najevo svá přání, které písně by měla ráda při pohřbu. Bezpodmínečně chtěla, aby se při pohřební bohoslužbě zpívala svatební píseň „So nimm denn meine Hände“ (Vezmi tedy mé ruce). Svou smrt chápala jako svatbu s Bohem. Bůh ji měl vzít do svých dobrých rukou.
 
Věčný život totiž opravdu spočívá především v intimním vztahu s Ježíšem Kristem. Zkušenosti, které jsme zde na zemi prožili s Kristem, budou v nebi naplněny. Svatý Augustin říká: „Tam potom prozřeme a budeme milovat, milovat a chválit.“
Ve svých promluvách na rozloučenou před svou smrtí popisuje Ježíš nádherným způsobem, co nás čeká po smrti. Chce svým učedníkům dodat odvahu a důvěru: „Ať se vaše srdce nechvěje! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám, že vám odcházím připravit místo? A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já“ (Jan 14,1-3).
 
Ježíš nám připravuje příbytek, do kterého se smíme ve smrti nastěhovat. Ve smrti nevkročíme do neznámého a temného, ale do něčeho důvěrně známého. Ježíš sám nás předešel a připravil nám příbytek, v němž smíme bydlet navěky.
 
Přebývat u Boha a v Bohu – to jsou obrazy naší touhy. V každém pozemském obydlí, v němž se cítíme skutečně doma, pociťujeme tuto touhu moci navždy dobře bydlet, být doma, v bezpečí, smět být takoví, jací jsme. Ježíš nám svou smrtí, v níž nás miloval až do krajnosti, takové místo připravil. Proto je vyzdobeno jeho láskou. Tato láska je pro evangelistu Jana láskou přátelskou: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život“ (Jan 15,13).
 
Nesmíme po zemřelých truchlit jako ti, kdo nemají naději. Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh k životu i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním.  (1 Tes 4,13n)
Zpracováno podle knihy Anselma Grüna Smrt není konec.
 
 
Myšlenka na den: Nemůžeme se spoléhat na budoucnost. Měli bychom pracovat každý den tak, jako by to byl poslední den našeho života. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru