20.05.2016, kategorie: Titulní stránka

Slavnost Nejsvětější Trojice (C)

Slavnost Nejsvětější Trojice (C)

Hospodin mě vlastnil na počátku svých plánů, od pradávna před svými skutky. Od věčnosti jsem utvořena, od začátku, dříve, než povstala země. [...] ... den co den jsem byla jeho potěšením, před ním jsem si v každou dobu hrála, hrála jsem si na okruhu jeho země, rozkoší mi bylo stýkat se s lidmi.  
Viz Př 8,22-31

Liturgi@ on-life

Explicitní vyjádření o jediném Bohu ve třech osobách bychom ve Starém zákoně hledali marně. Nejsou tam. K této celé pravdě (viz Jan 16,13) je možné dospět jedině skrze Ježíše Krista a v Duchu pravdy, kterého on přislíbil i poslal. Kdybychom v zosobněné Boží moudrosti, o níž mluví Kniha Přísloví, chtěli stoprocentně identifikovat osobu Syna, „v němž bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi“ (viz Kol 1,16), určitě bychom se na starozákonním biblickém textu dopustili nenáležitého násilí. Přece však už tento starozákonní úryvek z Knihy Přísloví jasně naznačuje, že Bůh, který se nám zjevuje a dává, není věčná samota. Naopak, vztah s někým druhým je jeho odvěkým potěšením, a proto Bůh ve své podstatě nemůže být sám. Jeho potěšení však nekončí u něj, ale rozdává se lidem. Ačkoli si Bůh sám (t.j. nikoliv sám, ale ve třech osobách) vystačí, přece jeho moudrost nachází rozkoš v přebývání mezi lidmi. Otázkou je, zda i lidé hledají a nacházejí svou rozkoš  a potěšení ve společenství s Bohem a mezi sebou navzájem.  

 
Ke stažení Ke stažení
 
Nahoru