21.11.2019, kategorie: Titulní stránka

Slavnost Ježíše Krista Krále (cyklus C)

Slavnost Ježíše Krista Krále (cyklus C)
Aleluja. Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, požehnané království našeho otce Davida, které přichází! Aleluja.

Pilát řekl Ježíšovi: „Ty jsi židovský král?“ Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám ze sebe, anebo ti to řekli o mně jiní?“ Pilát odpověděl: „Copak jsem já žid? Tvůj národ, to je velekněží, mi tě vydali. Čeho ses dopustil?“ Ježíš na to řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud.“ Pilát se ho zeptal: „Ty jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“

(Jan 18,33b-37)

Evangelium minulé neděle nás seznámilo s Kristovými slovy, že nic z toho, co vidíme kolem sebe ve světě nebo v církvi, nemusí vydržet. Kámen nemusí zůstat na kameni. Církev může být ve své současné formě ohrožena a zničena. Muže být zcela vytlačena ze společenského života, může být postavena mimo zákon. Vatikán dokonce může ztratit status státního útvaru a zcela se vyprázdnit. To všechno se může stát. Ďábel se naši pozornost pokoušel v průběhu dějin dostatečně nasměrovat k vnějším formám, aby si zajistil, že když na ně zaútočí a ony spadnou, bude lid Boží prožívat pocit, že je Bohem zcela opuštěn.
Některé tendence by v reakci na takové události mohly být i násilné. Jsme přece církev Kristova, nikdo nemá právo na ni sáhnout. Je zapotřebí zalarmovat všechny věrné a postavit se na odpor. K tomu je třeba dodat, že právě proto, že se jedná o církev Kristovu, že jsme jeho tělem, je především jeho starost, jak s ním naloží. Nemáme právo jednat jinak než Kristus, když žil zde na zemi.
Jak? Nechal se ukřižovat. Nikoli proto, že by měl masochistické sklony, nýbrž proto, že věděl, že touto cestou následuje Otce. Pokud plní jeho vůli a na cestě ho potkává kříž, je tedy správné jej přijmout. Nechal se ukřižovat, protože věřil, že není ohrožen. Vzkříšení je cesta, jak obdržet ještě mnohem více, než kým byl na cestě ke kříži.
Proč Kristus jednal tímto způsobem? Proč se tak snadno podvolil takové cestě? Protože jeho království není z tohoto světa. Ono prostě nejedná tak, jak je mezi dnešními vladaři obvyklé. Nepoužívá násilí ani boj. Nepotřebuje to, protože nemůže být nikým a nijak ohrožen. Jediní, o které je namístě se strachovat, jsou ti, kteří ho chtějí zlikvidovat. Ani učedník Kristův se nemusí bát. Nebojte se těch, kteří dovedou zahubit jen tělo. Nejste nikým a ničím ohroženi, pokud mi patříte, říká Kristus.
Zachovat tváří v tvář útlaku lásku a odpuštění bude tou nejtěžší zkouškou, které budeme vystaveni. A nikdo jí neprojde, pokud se to nenaučí už dnes. A že těch příležitostí k tomu máme dost a dost.

Autorem tohoto zamyšlení je trvalý jáhen Ing. Martin Lejsal.

 
 
Nahoru