26.03.2013, kategorie: Titulní stránka

Silnější než nenávist

Silnější než nenávist
odkaz trapistů z Tibhirine

V noci z 26. na 27. března 1996 bylo v Alžíru brutálně zavražděno sedm trapistických mnichů... Jejich život a odkaz připomíná několik knih, které vyšly i v českém jazyce. Jednou z nich je i naše kniha Silnější než nenávist.  

Klášter v Tibhirine v severní části Alžírska byl pro obyvatele okolních usedlostí místem klidu a pokoje. Skupina křesťanských mnichů uprostřed muslimské země pro ty, kteří je znali osobně, nepůsobila nijak nevhodně či výstředně. Naopak, v jistém smyslu byl jejich klášter pevným bodem jistoty: jistoty nejen tiché a neustálé modlitby ale také jistoty nezištné lékařské péče, kterou poskytoval jeden z obyvatel kláštera – bratr Luc (viz rozhovor na závěr článku).
Klášter v Tibhirine žil svým zasvěceným životem, který ovšem nikdy nepostrádal určité vnitřní – dějinnými proudy podmíněné – napětí. Počet křesťanů se v Alžíru během druhé poloviny 20. století prudce snižoval, a tak ani existence tohoto kláštera nebyla zdaleka zaručena. Zvláště poté, co v roce 1992 došlo k vojenskému převratu (a zároveň ke společenské i bezpečnostní destabilizaci země, kdy byly stupňovány jasné hrozby namířené vůči křesťanům i lidem s nimi sympatizujícím), byla otázka přesunu obyvatel kláštera v Tibhirine do bezpečí, tedy mimo Alžír, nanejvýš aktuální a možná. I přes postupné zvyšování nebezpečí, které se takřka hmatatelně k bratřím trapistům blížilo, dospěli k jasnému a nezvratnému rozhodnutí: zůstat. Zůstat, protože se cítili povoláni oživovat svou přítomností právě toto místo. Svým rozhodnutím nanejvýš věrně ilustrovali myšlenku Thomase Mertona (také trapistického mnicha): „Mniši jsou jako stromy, které tiše existují v temnotě a svou přítomností pročišťují vzduch.“

Kniha Silnější než nenávist: Sedm životů pro Boha a pro Alžírsko (Paulínky 2012) je souborem textů samotných mnichů z Tibhirine a dalších dokumentů týkajících se jejich života. Jednotlivé texty (dopisy, kázání, oběžníky, vzpomínky) ukazují, jak hluboce byli tito muži zakořeněni v muslimském prostředí, ve kterém byli neustále nuceni prohlubovat dialog s islámem: „Pomáhá nám, že jsme konfrontováni s všudypřítomností muslimské výpovědi. Jak ji budeme respektovat, aniž bychom ji a priori vyloučili a aniž bychom ji nenáležitě přijali?“ (bratr Christian) Z předložených myšlenek vystupuje živý a plastický obraz hlubokého vnímání víry i snahy skutečně žít mezináboženský dialog, který není přerušen ani ve chvíli, kdy byli v Alžíru zavražděni první křesťané: „Mnohem více než ohrožení nás jejich smrt sbližuje s myšlenkou na smrt naši. A můžeme s jasnější myslí zakoušet povzbudivou chuť života.“

Vhodným doplněním duchovní cesty zavražděných mnichů je publikace Trapisté z Tibhirine: Novodobí mučedníci z Alžírska (KNA) z pera Isa Baumera, církevního historika a religionisty. Ten veskrze stručně (a zároveň jasně a přehledně) seznamuje čtenáře s historickým a sociologickým pozadím zavraždění sedmi trapistických mnichů, přičemž faktografické údaje jsou doplněny krátkými meditacemi a modlitbami otce Christopha, jednoho ze zavražděných.

Doplněno redakcí webu: v nakladatelství Portál vyjde další titul: Poslední mnich z Tibhirine.

Rozhovor s hereckým představitelem bratra Luca:

Bratr Luc – lékař těla i duše muslimských bližních
Pohnutý příběh trapistických mnichů z Tibhirine vešel v celosvětovou známost díky francouzskému filmu O bozích a lidech (2010) režiséra Xaviera Beauvoise. Film vyhrál Velkou cenu poroty na filmovém festivalu v Cannes a sklidil kritický i divácký úspěch po celém světě. U nás byl uveden pouze na MFF Karlovy Vary a také na Festivalu ve znamení ryby. Obětavého bratra Luca ve filmu ztvárnil proslulý francouzský herec Michael Lonsdale (nar. 1931), který za svůj výkon získal francouzského Césara.
Kým byl bratr Luc, kterého představujete ve filmu O bozích a lidech?
Film vypráví o životě mnichů, kteří odjeli do cizí země a zcela se oddali službě místnímu obyvatelstvu. A právě mezi nimi byl i bratr Luc, který byl lékařem a po dlouhá léta léčil místní obyvatelstvo, aniž by za to cokoli žádal. Lidé za ním chodili i pro radu, stal se vlastně místním mudrcem. Mezi mnichy a místními muslimy vzniklo velice přátelské pouto. A i teď, několik let po násilné smrti bratří trapistů, přicházejí lidé plakat k jejich hrobům, protože s nimi ztratili velké a opravdové přátele.
Příběh mnichů z pohoří Atlas je příkladem dokonalého křesťanského života. Není větší lásky než obětovat svůj vlastní život.
Co vám dala role bratra Luca?
Především se mne velice dotkl jeho osud. Pro mě je to skutečný příklad života pro druhé. Nikdy se nestal knězem. Staral se o zahradu, pracoval v kuchyni i v klášteře. Po dvaceti letech služby mohl být na kněze vysvěcen, ale on odmítl. V mnišském životě je totiž předepsaných pět i více hodin modlitby denně. A pro něj byli přednější nemocní lidé, kterým chtěl být k dispozici skutečně bez přestání. Někdy za ním během dne přicházelo až 150 lidí ať už kvůli zdraví tělesnému nebo duševnímu. Bratr Luc byl člověkem velice skromným a plným lásky k alžírským vesničanům – pro něj to byli bratři a sestry. Luc znal Korán, z nějž jim k jejich údivu občas citoval. Možnost hrát člověka takových kvalit pro mě byla velkým štěstím.

Převzato se svolením z časopisu Universum 3/2012, s. 46

 
 
Nahoru