20.05.2013, kategorie: Bl. Jakub Alberione

Rozhodující noc

Rozhodující noc

Co se tedy v místní katedrále v Albě a v duši mladého Jakuba Alberioneho odehrálo v tu výjimečnou noc na 1. ledna 1901?  Z autobiografických poznámek, které don Alberione v roce 1953 svěřil Paulínské rodině, můžeme rekonstruovat toto: Noc, která oddělovala předchozí století od toho současného, byla rozhodujícím momentem pro zvláštní misijní poslání a specifickou spiritualitu, z nichž se zrodila a žije Paulínská rodina. Po slavnostní půlnoční mši svaté v katedrále (Duomo di Alba) následovala adorace před eucharistickým Ježíšem. Seminaristé – studenti filozofie a teologie mohli zůstat, jak dlouho chtěli.

Jakub Alberione předtím pozorně přečetl výzvu Lva XIII. (papežem 1878–1903) k modlitbě za nastávající 20. století. Papež též mluvil o potřebách církve, o nových prostředcích, kterými se šíří zlo, o povinnosti postavit se špatnému tisku dobrým tiskem, oponovat špatné organizaci dobrou organizací, o nutnosti, aby evangelium proniklo k lidem, o sociálních otázkách…

Z hostie vycházelo zvláštní světlo. Alberione v tu chvíli ještě jasněji pochopil Ježíšovu výzvu: „Pojďte ke mně všichni…“ (Mt 11,28). Zdálo se mu, že rozumí papežovu velkému srdci, že chápe výzvy církve a opravdové poslání kněze. Bylo mu najednou jasné, že je potřebné stát se apoštoly dnešní doby a chopit se právě těch prostředků, které používají protivníci. Cítil naléhavou povinnost připravit se na to, aby mohl něco vykonat pro Pána a pro lidi nového století. Byl si jasně vědom své nedostatečnosti, avšak zároveň cítil: „Já jsem s vámi… až do konce věků“ (Mt 28,20) v eucharistii. Cítil, že u Ježíše v hostii lze načerpat světlo, posilu, útěchu, vítězství nad zlem. Mysl se mu ubírala k budoucnosti a zdálo se mu, že velkodušní lidé musí cítit totéž, co cítí on.

Modlitba po slavnostní mši svaté trvala čtyři hodiny. Jakub se modlil za to, aby se nové století obrodilo v eucharistickém Kristu, aby noví apoštolové uzdravili legislativu, školství, tisk, zvyklosti, aby v církvi ožila misijní horlivost, aby se dobře používaly nové prostředky apoštolátu, aby společnost přijala poselství encyklik papeže Lva XIII., zejména o sociálních otázkách (Rerum novarum z r. 1891) a o otázkách ohledně svobody církve.

Eucharistie, evangelium, papež, nové století, nové prostředky, nové pojetí církve, potřeba nových apoštolů – tyto skutečnosti natolik zaujaly mysl a srdce mladého Jakuba, že od této chvíle nepřestaly zásadním způsobem určovat jeho uvažování, jeho modlitbu, veškeré jeho úsilí a všechny jeho touhy. Jasně cítil, že musí spolu s dalšími udělat něco pro církev nové doby. A ideál, který se zpočátku rýsoval jen velmi nejasně, postupem času nabýval na konkrétnosti…

 
 
Nahoru