07.07.2014, kategorie: Titulní stránka

Rozhodování?!

Rozhodování?!

Mnozí mladí lidé se rozhodují o následující škole, kterou nakonec zvolí, jiní zvažují, ještě závažnější životní kroky a leckdo těžce nese i drobné denní volby... Třeba Vám pomůže kniha, na kterou jsme našly čtenářskou recenzi na webu katolik.cz.

Každý den je plný rozhodování a začíná to hned ráno: Musím už vstát, nebo si ještě poležím? Dám si k snídani vajíčka, nebo corn flakes? V životě se rozhodujeme i o větších věcech: S kým se budu přátelit? Ožením se, nebo vstoupím do kláštera? Na jakou školu půjdu studovat? Přicházejí i otázky naprosto zásadní: Existuje Bůh? Pokud ano, co to znamená pro můj život? Marie-Luce Brunová je francouzská řádová sestra, která má dlouholetou zkušenost s osobním doprovázením a formací laiků. V knížce Odvaha k rozhodnutí ukazuje na síly, způsoby a důvody, které ovlivňují naše rozhodování. Vysvětluje důležitost touhy našeho srdce, učí nás dopřát si dostatek času a rozumět našemu nitru. 

Rozhodovat se není snadné. Ale je to jediný způsob, jak dát směr a smysl svému životu. Podstatné není užívat si života. Jde o to, žít svůj vlastní život. Stačí řídit se hlubokou touhou, která v nás je jako hnací síla našeho života. Klást si otázky ke svobodné volbě patří. Od rozhodnutí k rozhodnutí svoboda roste a vyžaduje méně energie. Podobně jako trénink ve sportu slibuje efektivnější cestu k úspěchu.
Každé rozhodnutí nás uvádí do pohybu, do určité nerovnováhy, ale zároveň nás posunuje dopředu i v obyčejném životě. Nutí nás vykročit ze stavu, ve kterém se nacházíme, abychom vstoupili do něčeho nového. Přijmout toto uvedení do pohybu znamená otevřít se dynamičnosti podobné lidské chůzi. Chůze má v sobě nerovnováhu. Uděláme-li krok, posouváme se. Zůstaneme-li stát na obou nohou, cítíme jistou stabilitu, ale stojíme na místě a nikam se nepohneme. Abychom udělali krok, posunuli se, musíme riskovat i to, že ztratíme rovnováhu. Jak se říká, musíme „sebou hnout“, tedy dát se do pohybu, a v tom nám pomáhá naše touha, vůle a vzdálený cíl. Podobně jako když se malé dítě učí chodit, nemyslí na riziko, těší se na svoji mámu a tátu.
Naše rozhodnutí nás uvádějí na cestu proměny.
Na příkladech z Ježíšova života se nám ukazuje další rozměr rozhodování, v situacích, kdy byl Ježíš pokoušen od ďábla, kdy jej apoštolové přemlouvali k triumfalismu…, on dokázal svoji vnitřní svobodu tím, že se odevzdal plně do Boží vůle.
Boží vůle není něco předem daného, co se snažím vystopovat. Boží vůlí je, aby člověk žil plnohodnotný život a aby byl šťastný. Bůh za nás nic nedělá. Naše svoboda vyrůstá ze souladu mezi působením Ducha svatého v nás a naší přirozeností. Ve svobodné vůli se rozhodujeme, zda pozveme Boha do našeho života. Nespoléhejme na to, že za nás bude Bůh rozhodovat. Soulad mezi Boží vůlí objevíme, když poznáme, že nás naše rozhodnutí uvádí do plnějšího života, roste v nás vnitřní svoboda a jsme schopni se otvírat svému okolí.
Říká se, že naše svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého člověka. Postupně každý zjistí, že jeho svoboda není totéž jako dělat si, co chci, co mne právě napadlo. Jádrem svobody je možnost odpovědět dobrem na zlo, které je kolem nás a někdy je namířené přímo proti nám.

Autorem příspěvku je M. Šmerdová


 
 
Nahoru