20.06.2013, kategorie: Bl. Jakub Alberione

„Rozevlátý kluk“ dospěl

„Rozevlátý kluk“ dospěl

Co však mohl mladý seminarista dělat pro církev a společnost nového století? Především dobře se připravit na své kněžské poslání. Seminarista Jakub tento úkol vzal nesmírně vážně. Ačkoliv nikdy nepatřil mezi „baviče“, nyní se stal ještě usebranějším a soustředěnějším. Jeho vášeň pro četbu dostala zcela jasný směr. Začal se věnovat literatuře týkající se církevních dějin a filozofie. Z Jakuba, „rozevlátého kluka“, se stal dospělý mladík, který si umí poručit, dovede dát svému životu řád i směr a vytrvale kráčí za svým cílem. Představeným albského semináře neunikly tyto zásadní změny a dne 8. prosince 1902 Jakub Alberione konečně obdržel kleriku a plně se zařadil mezi své spolužáky. Jeho smysl pro povinnost a věrnost povinnostem však pro Jakuba nebyly prostředky k dosažení uznání ze strany představených i vrstevníků. Jakub se věnuje svým každodenním povinnostem především pod Božím pohledem.

Teologická studia následující po dvou letech filozofie se skládala ze čtyř let dogmatiky a biblistiky a dvou let morální teologie. V prvním roce studia morálky byli seminaristé vysvěceni na kněze a byly jim svěřeny pastorační úkoly buď v samotném městě, anebo v okolních vesnicích, zpravidla v takové vzdálenosti, aby mohli do semináře dojít pěšky. Pokud byla farnost jejich působení vzdálenější, obvykle opouštěli seminář v sobotu odpoledne a v pondělí brzy ráno přicházeli zpátky. Přednáškám byly vyhrazeny dvě hodiny dopoledne. Zbytek času byl věnován individuálnímu studiu. Intelektuální růst tak do značné míry závisel na osobní zodpovědnosti jednotlivců. Nechyběl samozřejmě čas k rekreaci, který „kluci“ rádi využili k hraní fotbalu. Čtvrteční a nedělní odpoledne poskytovalo příležitost k delší procházce a seminaristé mohli navštívit okolní vesnice. Nezřídka přitom navštívili domov některého ze spolužáků a nechali se pohostit domácím jídlem. Jakub Alberione, který nebyl fyzicky velmi zdatný, se delších procházek neúčastnil často. Ve volném čase dával přednost četbě. V roce 1903 zaznamenal pozoruhodnou myšlenku: „Když se podívám, kolik hodin studuji, zdá se mi zcela nemožné stihnout ještě něco jiného. Když se podívám, kolik různých věcí dělám, zdá se mi nemožné, že ještě stihnu studovat.“

V semináři v Albě bylo zvykem, že do studentské praxe patřilo též vyučování katechismu v blízkých farnostech. Jakub Alberione vypomáhal s hodinami katechismu ve dvou farnostech v Albě. Nejvíc ho trápilo, jak málo věřící znali evangelium. Jen málokdo četl Písmo a mnozí byli dokonce přesvědčeni, že Písmo do rukou běžných věřících nepatří. Katolíci tak byli ve značné nevýhodě oproti protestantům, pro které byla Bible známým textem. V Jakubově srdci tak stále více rostla touha po tom, aby se Písmo stále více dostávalo ke křesťanským rodinám a aby i běžní věřící více četli a poznávali biblické knihy.

Na přiložené fotografii je znak, který vyjadřuje poslání Paulínské rodiny: (hlásat) Slávu Bohu a lidem pokoj.

 
 
Myšlenka na den: Není mocnější síly než ta, kterou Pán táhne srdce k sobě. Nejsme-li připoutáni, naše duše spěchá přímo do Boží náruče. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru