13.02.2014, kategorie: Titulní stránka

Římská studia

Římská studia
pokračování rozhovoru

Před dvěma týdny jsme zveřejnily první část rozhovoru se s. Judith, která tento rok studuje v Římě. Dnes přinášíme jeho druhou část.

***

Budete dělat na závěr nějaké zkoušky?
Takové ty oficiální ne a ani nedostaneme žádný (oficiální) diplom, jen osvědčení pro nás osobně a v rámci Paulínské rodiny. Ale každý z nás po celou dobu pracuje na konkrétním úkolu. Ten na závěr musí odevzdat a „obhájit“. Práce, které píšeme, pak slouží všem v Paulínské rodině.

O čem píšeš konkrétně ty?
Protože mě zajímají dějiny, vzala jsem si za úkol udělat srovnávací tabulky o tom, co se událo ve světové historii, v církvi a co v naší Paulínské rodině. Například v roce 1884 se narodil bl. Alberione a o dva roky později byl vytvořen první sázecí stroj Linotype. Nebo datum vzniku Paulínské rodiny a zároveň vypuknutí 1. světové války. Jak to, že v takový čas vzniklo něco tak „náročného“? Z lidského pohledu to nebylo možné…  Ta moje práce bude důležitá v odkazech, jménech a událostech, které ukazují na okolnosti. To pak bude součástí i webové stránky. Když se bude číst nějaký konkrétní text zakladatele, postačí kliknout a hned čtenář bude mít přehled, v jaké době ten text vznikal. Jako časový záběr jsem si dala od roku 1884 do 1971, tedy roky života zakladatele.

Co jiného podnikáte, když zrovna nestudujete?
Před různými svátky chodí sestry z generálního domu do různých farností s knihami. Nás jako studentky také požádaly o pomoc. Účastníme se farní mše svaté, pak nabízíme knížky, povídáme si s lidmi. Zajímá je, co to dělají ty „pestré“ sestřičky, které jim prodávají knížky.

Generální dům je celkem blízko Vatikánu, byla jsi na nějaké liturgii s papežem?
Byla jsem na Mariánském dni v rámci Roku víry. Byly jsme hodně blízko, papamobil třikrát projel před námi.

Přiletěla jsi na svátky, ale ne všichni se vraceli do svých komunit…
Praha a Řím jsou blízko, ale ty sestry, které jsou z Asie nebo Afriky či Ameriky, pro ně nebylo možné na pár dnů odletět. A tak jsme slavili společně už o několik dní dříve. Nejprve byla mše svatá a pak různá „vystoupení“ připravená členy jednotlivých institutů. Třeba taneční číslo nebo divadelní scénka, někdo zase zpíval. Pak jsme si dali dárky a společný oběd.

Vím, že na závěr každého kurzu se jezdí na týden do piemontské Alby…
Ano, po Velikonocích pojedeme na pouť, na místa, kde naše řeholní rodina vznikala, kde se narodili zakladatelé, kde byly první komunity… Já už jsem v těchto místech byla, ale pro mnohé studenty to bude poprvé v životě. Ale nejprve, téměř hned po našem návratu do Říma, nás čekají naše paulínské exercicie.  

Chybí ti Praha a apoštolát?
Chybí. Naštěstí se však jedná jenom o jeden rok a vím, že se vrátím. Po apoštolátu se mi občas stýská. Ale až se v červnu vrátím, užiju si ho zase až dost!

 

Tentokrát připojujeme odkaz na fotografie z vánočního setkání Středoevropské delegatury Dcer sv. Pavla, kde tento rozhovor také vznikl.

 

Fotogalerie Fotogalerie

Fotogalerie Jaké dobro, jaké blaho tam, kde sestry bydlí svorně!
Jaké dobro, jaké blaho tam, kde sestry bydlí svorně!

13.02.2014 17:00

Počet fotek ve fotogalerii: 8

Fotogalerie Zobrazit fotky Jaké dobro, jaké blaho tam, kde sestry bydlí svorně!

 
Nahoru