20.09.2013, kategorie: Bl. Jakub Alberione

Řád dřeváků

Řád dřeváků

Dne 20. srpna 1914 tři chlapci pod vedením dona Alberioneho zahajují činnost Typografické školy „Malý dělník“. To je okamžik, v němž jsme zanechali dona Alberiona v minulém díle.

Ke čtyřem prvním klukům se záhy přidali další. V roce 1916, tedy po dvou letech, jich bylo již osmnáct. Větší skupina kluků i rozbíhající se aktivity však potřebovaly větší prostory. Don Alberione zakoupil dokonce nový tiskařský stroj značky „Export“, a tak se Typografická škola „Malý dělník“ musela přestěhovat. Ubytování a pracovní prostory se nacházely na dvou místech, takže kluci několikrát denně procházeli městem sem a tam, a to v každé roční době. V zimních měsících bylo zvykem chránit si obuv před promočením velkými dřeváky. Tyto při chození vydávaly charakteristické zvuky, takže si kluci z Typografické školy „Malý dělník“ vysloužili humornou přezdívku Řád dřeváků. Přezdívka však nebyla projevem nevole ze strany místních obyvatel, právě naopak. Lidé v Albě ke klukům přistupovali s úctou, ačkoliv jim nechyběla jistá dávka zvídavosti, která s narůstajícím počtem chlapců ještě rostla. Hlavním předmětem pozornosti a zvídavosti byla samozřejmě osoba zakladatele. Ve společnosti se o něm hodně diskutovalo: někteří vyjadřovali svůj obdiv, jiní naopak pochybnosti, nebo dokonce i pohrdání či hněv. Negativní postoj vůči Alberionovu dílu zaujímali především socialisté, kteří těžce nesli, že tento útlý kněz získal ve společnosti nezanedbatelný vliv s přístupem zcela opačným, než byly jejich ideje, a ještě k tomu strhával za sebou stále více mladých lidí.

Alberione prozatím nebyl ještě zproštěn svých povinností v semináři, kde byl nadále spirituálem a pedagogem. Proto uvítal, když se mu ke spolupráci nabídl don Giuseppe Rosa. Již brzy se však ukázalo, že ačkoli byl don Rosa oblíbeným kazatelem a aktivním knězem, jeho představy byly naprosto odlišné od vize, za kterou se chtěl ubírat Alberione. Don Rosa začal společně nabyté nemovitosti využívat pro zcela jiné dílo, než bylo Alberionovým záměrem. Plánoval zřízení útulku pro válečné invalidy a sirotky, což byla bezpochyby užitečná a bohulibá aktivita. Don Alberione měl však naprosto jasno v tom, že jeho posláním je formovat řeholníky, kteří by se věnovali tiskovému apoštolátu, takže jakékoliv další – byť sebelepší –aktivity  by jej odváděly od vytyčeného cíle. Proto se don Rosa a don Alberione nakonec po bolestných vzájemných sporech museli zcela rozejít, aby se každý plně věnoval svému vlastnímu poslání.

 
 
Myšlenka na den: Často jsme horliví v obraně své cti a svých pozic, ale pro čest Boží nehneme ani prstem, nic nás nevyruší a spíme klidným spánkem. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru