03.07.2014, kategorie: Titulní stránka

Pro větší čtenářky na prázdniny!

Pro větší čtenářky na prázdniny!
a ještě jedna recenze

A další reakce na recenzovanou knihu před pár dny. Od dcery i matky. Kniha je tedy nejen pro dívčí čtenářky, ale klidně i pro ty odrostlejší... To nás opravdu těší.

***

Vír Velké francouzské revoluce uchvátil všechny stavy a pořádně jimi zacloumal. Šlechta prchala ze země, kde jí hrozila – stejně jako králi – gilotina, kněží museli podepisovat, že nebudou podléhat papeži a každý, i zdánlivý, škůdce Republiky musel být polapen a buď popraven či odeslán do vyhnanství… 
Psal se rok 1792, když mladá šlechtična Charlotte z Naděje začala psát dopisy svojí uprchlé sestře Élisabeth do Anglie, a rok 1886, když je převázané stužkou nalezla šestnáctiletá Emílie v tajné skrýši domu, kam se musela s maminkou přestěhovat po smrti otce. Emiliina duše je plná bezbřehého smutku a pátrání po autorce listů jí dá nový smysl života.
Tak zní zápletka příběhu francouzské autorky Sophie de Mullenheim, který pod názvem Podepsána Charlotte vydalo v češtině nakladatelství Paulínky v edici Duchovní beletrie. Knih této spisovatelky v češtině dosud vyšla jen jedna (Holky, do sedla! Všechno o koních a jezdectví v nakladatelství Knižní klub), a tak je její jméno pro české čtenáře zatím zahaleno tajemstvím. Píše především pro děti a mládež a právě dospívajícím dívkám je určen tento historický román. 
Jeho součástí je napínavé pátrání po osudech autorky i adresátky ukrytých listů, nalézání přátelství a smyslu života, ale i první láska a detektivní pátrání po vrahu čerstvých vdov. Autorka se totiž rozhodla, že svoji knihu vyšperkuje ozdobami z různých žánrů a pokusí se vytvořit čtivé dílo. Kupodivu se jí to povedlo na výbornou, i když by se dalo říct, že si počínala trošku jako pověstný pejsek s kočičkou, když vařili dort.
Historie Velké francouzské revoluce ožívá v dopisech dívky, která se rozhodla zapomenout na svůj šlechtický původ, aby se mohla vetřít k vůdcům revoluce do Výboru pro všeobecnou bezpečnost. Tam zachytává udání i zatykače zejména na kněží, kteří odmítli kolaborovat, a svým rychlým zásahem jim pomáhá v útěku před internací. Sama tak žije v ohrožení života. Protože poslední list končí předzvěstí pisatelčina prozrazení a následného zatčení, touží Emílie zjistit, zda Charlotte přežila či nikoliv a jakým způsobem se tato písemnost dostala do tajné skrýše v domě.
Kontaktuje proto rodinu původních majitelů a seznámí se se stejně starou Konstancií, která jí v pátrání začne pomáhat. Sblíží se i přes rozdílný přístup k víře v Boha a Emílie zjišťuje, že víra není berličkou pro nevědomé, ale nadějí pro všechny. Seznámí se s celou rodinou Konstancie a zamiluje do jejího bratra Timoteje. Kromě existenční nejistoty po smrti otce ohrožuje Emíliinu rodinu i sériový vrah čerstvých vdov. Policie nemá žádné stopy, pouze knoflík nalezený v zahradě po neúspěšném vloupání do domu Emílie. Jenže patřil opravdu vrahovi?
Romantické dílo ukazující hrůzy Velké francouzské revoluce je psáno velmi čtivou formou. Autorka prokládá text s Charlottinými dopisy, obzvláště v napínavých scénách přepíná mezi jednotlivými obdobími, a dělá to tak záměrně, jako současné televize vkládají reklamu do filmů. Nicméně je to ještě rafinovanější, protože jde vlastně o dva filmy prolínající se navzájem. Hluchou a prázdnou reklamní část tu nenajdete.
Nejen, že kniha zaujala mne, ale nadchla i dceru, která ji zhltla za jedno odpoledne. Přiznám se, že jsem měla trošku strach, zda ji toto téma vůbec chytí, ale přestože o francouzské revoluci „neměla ani páru“, osud dívek ji zaujal. A navíc dostala bonbonek ve formě zamilovaného toužení.

Recenze převzata z webu Klub knihomolů.

 
 
Myšlenka na den: Kdy je v duši opravdová láska? Tehdy, když je v ní trpělivost a mírnost. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru