14.12.2016, kategorie: Titulní stránka

Příprava na Vánoce

Příprava na Vánoce
z meditace bl. Jakuba Alberiona

Vánoce jsou připomínkou narození Ježíše Krista, Syna Božího. Můžeme však hovořit o jeho trojím narození:

1) Narození v lůně věčného Otce. Otec kontemplující po celou věčnost sebe sama rodí Syna a ze vzájemné lásky Otce a Syna vychází Duch svatý. „Na počátku bylo Slovo“ (Jan 1,1), ale ne na začátku světa, nýbrž od věčnosti.

Toto božské rození se děje neustále vnitřním životem ("vnitřním konáním") Nejsvětější Trojice, takže Otec věčně plodí Syna, který je ve všem stejný jako on, a Otec spolu se Synem (pře)dávají bytí Duchu svatému, který má s nimi stejnou podstatu.

2) Druhé narození Syna Božího je jeho vtělení (inkarnace). „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“ (Jan 1,14). My uctíváme toto Dítě, které se narodilo ve stáji v Betlémě, klaníme se mu a předkládáme mu naše modlitby. Sv. Pavel opakuje: „Radujte se vždycky v Pánu: opakuji to znovu: buďte radostní. Vaše skromnost ať je známa všem lidem: Pán je blízko“ (srov. Flp 4,4-7). A my se ve svaté radosti a skromnosti připravujeme na příchod Vánoc.

3) Třetí narození Syna Božího je jeho mystické zrození v duši. Jako nám mše sv. připomíná (přesně řečeno:  zpřítomňuje Ježíšovu oběť na Kalvárii), tak také připomenutí Vánoc vyžaduje naše začlenění se do Ježíše Krista a připomíná nám, že Spasitel se má narodit duchovně v našich duších. Ono mystické začlenění se děje takto: je to vůle nebeského Otce, aby obnovil všechny lidi pod jednou hlavou, a to tím způsobem, že všichni s ním budou tvořit jednotu, jedno tělo. Hlava je Ježíš Kristus a my všichni jsme jeho údy. Jako části lidského těla dostávají život od hlavy, tak i údy mystického těla Kristova přijímají život a všechno dobré od hlavy a všechno, co dělají, dělají pro hlavu a v hlavě (srov. Řím 12,4-5 a 1 Kor 12,12-27). Takže pokud budeme oplakávat své hříchy, budeme plakat s Ježíšem v Getsemanské zahradě; když se modlíme, modlíme se s Ježíšem; pokud budeme trpět, trpíme stále s Ježíšem, nebo jinak řečeno, Ježíš se modlí, trpí a zadostiučiní pro nás.

Toto božské začlenění se událo naším narozením k milosti, totiž při křtu; ale o Vánocích musíme zpevnit a zlepšit toto začlenění. Vánoce, takto pojaté, by proto měly být duchovním znovuzrozením, větší účastí na životě toho, který je hlavou těla – to je církve.

Jak Křtitel vyzýval k pokání. A také ukázal způsob, jakým se každý měl kát: „Kdo má dva pláště, ať se podělí s tím, kdo nemá, a kdo má jídlo, musí udělat totéž. Nevyžaduje víc než to, co je přikázáno. Zdržet se jakéhokoli útlaku a podvodů a být spokojen s výší odměny“ (srov. Lk 3,1-17). Období adventu by proto mělo být časem umrtvování mysli, vůle, srdce, představivosti, zvědavosti, jazyka, očí a celý život by se měl zaměřit na věrné dodržování našich povinností. A jak se můžeme ukázat před dítětem Ježíšem, které leží na slámě, v extrémní chudobě, pokud nebudeme mít stejného ducha, tedy ducha umrtvování?

Druhý způsob, jak se připravit na Vánoce, je pokora: uznat, že jsme ubozí, máme ještě mnoho nedostatků, a že tolik potřebujeme Boží milosrdenství. Jan Křtitel nám dal velký příklad pokory, protože když byl dotázán, jestli on je Mesiáš, tak řekl: „Ne, jsem hlas volajícího na poušti: „Urovnejte cestu Pánu – jak řekl prorok Izaiáš“ (srov. Jan 1,23). Povšimněme si: Janovi by bylo stačilo jedno slovo, aby k sobě přitáhl davy, ale neřekne je; prohlásí se hlasem, závanem vzduchu. Co je více nestabilní než pouhý hlas? Ale Ježíš o něm řekl: „Jan je víc než prorok, on je ten, o němž je psáno: To je ten, o němž je psáno: Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu“ (srov. Mt 11,9-10). To je něco na naši pýchu, náš zvyk mít potěšení v každé maličkosti.

Třetí dispozicí pro Vánoce je důvěra. Ježíš přichází, aby sňal hřích ze světa, přináší milost a pokoj: doufejme v něj. Kdo by neměl důvěru v toto něžné Dítě, které nám Vánoce staví před oči? Jeho ruce rozdávají milosti, jeho srdce bije láskou k člověku, jeho život je pro vykoupení lidí. Prosme toto Dítě o mnoho milostí: mějme v něj důvěru. „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Z jeho plnosti byli obdarováni všichni milostí za milostí“ (srov. Jan 1,12.16). Tak jej přijala Maria, tak i svatý Josef, i pastýři, mudrci a všichni ti, kteří jej uznali jako toho, který je poslán Otcem, aby zachránil lidstvo: Naše místo je mezi nimi. „Utěšte se a nebojte se: Hle, náš Bůh přijde a zachrání nás“ (podle Iz 35,4).

 
 
Myšlenka na den: Konáme-li všechno pro Boží slávu a pro pokoj lidí, Hospodin je s námi. Jsme-li však vedeni marnivostí, pohodlností a sobectvím, pak zůstaneme na mizině. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru