10.12.2014 15:00, kategorie: Titulní stránka

Poslání

Poslání
a zodpovědnost mužů

Následující text je publikován při příležitosti vydání knihy Jana Pavla II. Před zlatníkovým krámkem.

Přijmout zodpovědnost znamená vytvořit novou koncepci muže. Muže, který se nebude považovat za toho, který si se ženou jen pohrává, ale který zná své tělo. Tělo muže, stejně jako tělo ženy, je posvátné. 
V mužském, stejně jako v ženském těle, jsou orgány, které Stvořitel stvořil pro sebe. Lidské tělo je dokonalé z hlediska biologické struktury. Avšak chtěla bych rozlišit orgány, které slouží jen k udržování života a které nevnímáme. Nikdo z nás neví, co dělají zrovna teď játra nebo slinivka břišní. Jsou orgány, které Stvořitel dává pro smyslové poznávání světa, proto máme oči a uši. Jsou orgány, které umožňují činnost – u muže zejména kostra a svaly. Můžete například skákat na lyžích.
Muži ale nechápou, že mají orgány, které Stvořitel stvořil pro sebe, pro svou tvůrčí moc, neboť nepovolává nové lidi k životu sám, ale ve spolupráci s otcem a matkou.
Muž často nechápe hodnotu a posvátnost svého těla, úkol svého těla, protože pohlavní orgán, který není jen sexuálním nástrojem, je orgánem rozmnožujícím. Sexuálním je celé tělo muže, pata i nos jsou také sexuální, protože mají genetické znaky. Tento pohlavní orgán má být zahrnut úctou, a co víc, právo k užívání tohoto orgánu má výlučně ten, jehož Stvořitel stvořil jako otce, komu dal toto poslání.
Lidé si neuvědomují, že jsou stvořeni. Jan Pavel II., filozof, jehož antropologii přednáším lidem šedesát let, shrnul svou filozofickou činnost do jedné věty: Všechny problémy člověka – individuální, rodinné i národů – řeší dědičná genealogie – Boží původ člověka. Nejsi stvořen lidmi. To není pravda. Jsi stvořen Stvořitelem a Stvořitel má na tebe právo. 
Existuje jeden výrok Jana Pavla II. na téma disproporce a proporce, a sice: Člověk – stvoření – je závislý na Stvořiteli. Ale jaká proporce, jaká závislost? Vždyť je to člověk, který se obrátí v prach. A nad ním je všemocný Stvořitel. Není disproporce. Disproporci mění v proporci. Kdo? Bůh, ne člověk. Člověk se nepřibližuje k Bohu, ale Bůh k člověku. V čem? Chce společně s ním tvořit. Rodičovství, to je vrchol Boží lásky k člověku. Tvůrce se dělí o svou stvořitelskou moc.
Netvoří nové lidi sám, ale je potřebný On (Bůh), otec a matka. Otec jako zážeh, jiskra, která je nutná, aby vznikl život. Ale kde? No právě. Hovoří o posvátnosti lidského těla, o posvátnosti těla ženy.
Rodící orgány ženy nazval svatostánkem života a ženu strážkyní života. A pojmenoval i mužský pohlavní orgán (v polštině nejsou pro takové pojmenování hezká slova, jsou to slova vulgární). Ale on našel způsob, jak ho pojmenovat. Je to místo tvé mužské odpovědnosti. Tvoje zodpovědnost, to je tvůj rozmnožovací orgán. Jak s ním naložíš? Není ti dovoleno s ním nic dělat, dokud to Stvořitel nedovolí. Je tu pro Něho. Bůh stvořil lidské tělo pro sebe, aby dalo materiál, hmotu, neboť člověka stvořil Bůh tělesného a zároveň duchovního.
A tak promlouvá Jan Pavel II. k mužům: Na kolena před ženou, na kolena před ženou, neboť v ní se uskutečňuje zázrak vzniku lidského života. Ne v muži. Muž dává svou část, ale kdo spojuje buňky?
Lidé nechápou, že to není lidský čin, že to je přímé působení v režii Ducha svatého, Oživitele. Neboť na počátku lidského života jsou potřeba dva biologické faktory, ne jeden. Musí být ještě prostor, který sjednocuje působení muže a ženy, to je jejich působiště. Ty jsi zodpovědný, kde působíš, s kým působíš a proč. Zda je ti dovoleno, nebo ne. Mužské konání je rozhodující pro život dítěte. A muž toto konání realizuje způsobem nezodpovědným.
A proto je vaší odpovědností připomínat takovou koncepci muže, kde muž rozumí a přijímá, že uchová panictví do manželství. Protože jen tehdy mu je dovoleno užít pohlavní orgány pro Boha, skrze Boha, pro lidi, pro stvořené dítě. Pokud vykoná závaznou přísahu před oltářem, že bude věrný a že svou ženu do smrti neopustí.
Ale co dělají dnešní muži? Dívky mění jako rukavice. Ale váš první úkol, pánové, je šířit koncepci mužského panictví. Ale kdo o tom mluví? Nikdo tomu nevěří, protože jsou to takoví holobrádci, kteří si hrají se svým orgánem, a je jedno, jestli mu je patnáct, dvacet pět, třicet, padesát nebo osmdesát.
Je mnoho mužů, kteří nevědí, že jsou otci. Nikdo nemá nárok na otcovství, pokud nezajistí osud ženy a dítěte, neboť to je oběť, nejen za dítě, aby ho žena nezabila, ale i za ženu, které nesmí ublížit. Ale proč? Proto, abychom zachránili jednu velkou věc, velkou lásku, kterou Jan Pavel II. nazývá „krásná láska“, krásná, to je výjimečná. On a ona navždy, na celý život. Není větší štěstí než být jedinou ženou milovaného muže.
Nikdo nemá právo na otcovství, dokud nezajistí osud ženy a dítěte. Ale jaké jsou životopisy mužů? Od dívky k dívce. Ženy považují za věc, jako panenku pro zábavu, a s dítětem se nepočítá. A proč? Proč dospělý muž, který žije se ženou, nechápe, že on je otcem a že není možné setkání muže a ženy, při němž by byla potlačena plodnost. On je otcem vždy. Jak nakládá se svým otcovstvím? Přisvojuje si rodičovské chování a nemá k tomu právo. Ale ani v manželství nemá právo libovolně nakládat se svým tělem, konat tělesně jen proto, že má na to chuť. Protože mužské konání je vždy ve vztahu k životu. Muž není nikdy od otcovství osvobozen. Proč na to zapomíná?
A proto nesmí nikdy konat tak, aby jeho čin byl příčinou vzniku života dítěte, které bude zabito skrze ženu. To ona spolkne pilulku, ale je to jeho vina, protože to on ji staví do této situace. Žena z nějakých důvodů cítí, že nemůže být matkou, a možná ani nechce. A je lépe, když toto dítě alespoň nezabije. A je problém vědomí, že život dítěte záleží na muži. Všechny děti na celém světě, zejména v Evropě, ale všude na celém světě, jsou zabíjeny proto, že se prokázalo, že jejich otcové jsou nezodpovědní.
Vy chcete být zodpovědní. Za co? Máte být odpovědni za své jednání a za jednání všech mužů okolo vás. Aby toto téma bylo jasné. Aby se muž nestyděl říci, že nebude konat tělesně, protože věří tomu, že není ten, kdo život dává, ale pouze slouží životu. O sobě Jan Pavel II. prohlásil, že je služebník služebníků Božích.
Muž má sloužit životu. Jak? No právě. Ve Varšavě mi jeden kněz říkal: „Ten váš papež ukřivdil mužům, protože ženám napsal pět dokumentů a mužům žádný.“ Ale ne, vážený otče, pro vás je dokument Redemptoris Custos (Ochránce Vykupitel) – o svatém Josefovi. Ale vy to nechcete slyšet. 
Jakým vzorem je svatý Josef? Nic neříká, nic neřídí, je poslušný andělovi i Bohu. A vy všichni chcete řídit, panovat, rozhodovat. On nic, on jenom poslouchal. A tato ctnost poslušnosti je nepopulární, a tak svatý Josef je nepopulární, a proto rodiče jméno Josef nedávají. Stále podepisuji různá věnování pod nejrůznější jména. Nejsou děti, které se jmenují Josef, protože se to otcům nelíbí. Jsou to Darkové, Artuři… Sv. Josef má být pro vás vzorem.
Nedotýkej se ženy, která není tvou manželkou. A jestli je to tvá manželka, nesmíš se jí dotýkat tak, abys jí ubližoval, protože křivda se děje vždy, když je někomu skrze něčí jednání ubližováno. Jan Pavel II. měl však eschatologickou vizi, nejenom zde zachraňovat nenarozené dítě, ale je třeba i péče o samotnou matku – proto domy pro osamělé matky. Napsal dopis biskupům a diecézanům, že se církev postará o každou dívku, aby mohla porodit své dítě, aby se mohla radovat z mateřství. Ano, ihned zachránit dítě, které už je. Avšak viděl i dál, chtěl vytvořit jinou civilizaci.
Současnou civilizaci, kterou nazval civilizací smrti a nenávisti, chtěl přeměnit v civilizaci lásky a života. Chtěl vychovat pokolení mužů a žen, kterým ani na mysl nepřijde, že je možné zabít dítě, že je možné být nevěrným, smilnit.
Věřil v to a mladým lidem říkal: „Vy jste moje naděje. Avšak je potřeba, aby muž ovládl své já, své tělo. A proto chlapcům říkal: „Nauč své tělo být tělem bratra. Na kolena před ženou. Ona tě kojila, ona tě v bolestech porodila.“ Co z tohoto mladí muži chápou? Jak nakládají muži se svým tělem? Hrají si s ním. A kromě toho si říkají, že mohou změnit, co chtějí, a je neuvěřitelné, co se s mužem stalo. A to pro potěšení, které trvá dokonce ani ne minuty, ale vteřiny. Chápete? Muž riskuje svou věčnost, věčnost ženy a zavrhuje dítě, na které nebere ohled.
Nemáš právo dotýkat se ženy, která není tvou manželkou, protože máš 6. přikázání. Nerozumíš? Pokřtění, biřmovaní, svátostně oddaní páchají smrtelné hříchy, které vedou přímo do pekla. Světem vládne nedostatek moudrosti. Svatý otec je taktní. Říká nedostatek moudrosti a já říkám, že panuje hloupost! Muži nepoužívají rozum, ženy také nepoužívají rozum. Jestli ti rozum napovídá, že jsi stvořením závislým na svém Stvořiteli – neznám vás všechny, ale vím o vás s jistotou, že všichni zemřete - a jestli, člověče, víš, že zemřeš, ty i všichni ostatní, tak tuto jedinou jistou událost zohledni, neboť budeš skládat účty z toho, jak jsi žil. Poněvadž tělo je ti dáno zdarma, duše zdarma, ale nebe je ti dáno jako úkol, musíš si na ně svým životem vydělat, máš se stát svatým. A svatá má být tvoje rodina, tvá manželka i tvoje děti.
Nemáš právo dotýkat se ženy, která není tvou manželkou, protože je ti dáno 6. přikázání. Co? Nerozumíš? Pokřtění, biřmovaní a ti, kteří žijí ve svátosti manželství, páchají těžké, smrtelné hříchy, které vedou přímo do pekla.
A nemyslí na to, protože v peklo nevěří. Protože paní Póltawská je taková pověrčivá, v peklo věří, a oni ne. Říkají: „Já jsem věřící, ale nepraktikující.“ Říkají: „Jsem věřící, ale s vírou to nepřeháním.“ Anebo mi říkají: „Vy se máte dobře, protože jste dostala milost víry, ale já tu milost nemám. Mě Pán Bůh takovým stvořil.“ Kdo tě stvořil? Pán Bůh ti dal rozum a rozum ti diktuje způsoby chování. Milost je samozřejmě darem. I víra je dar. Ale Jan Pavel II. říkal toto: „Víra je milostí. Ale rozum ti říká, odkud ses vzal, a jestli nebudeš chtít, tak neuvěříš. Musíš rozumem začít hledat. Pokud jsi, důkazem existence Stvořitele je jeho tvor. Důkazem existence Stvořitele je stvořený svět. A proto ti tvůj lidský rozum má napovědět, že nejsi jen zvířetem, že nemáš žádné období páření. Žádný muž nepodléhá jen pudovým zákonům přírody, protože má rozum, protože má rozum a vůli. To není svět zvířat, že když je březen, tak všichni kocouři musí…
Před třemi lety byla vydána moje kniha. Po několika měsících jsem obdržela dopis od jednoho muže, který mi napsal: „Přečetl jsem vaši knihu. Je krásná. A po přečtení jsem dospěl k závěru, že všechny problémy rodiny by nevznikaly, pokud bychom my muži přijali zodpovědnost za naše ženy a děti a šli první v řadě.“ 
To je shrnutí. První v řadě, to je ten, kdo zajišťuje ty, kteří jdou za ním. To je váš program. Vy první v řadě. Neohlížejte se na nic jiného. Ale v současnosti to znamená jít proti proudu světa. Panictví, čistota, zdrženlivost, věrnost jsou odhazovány, protože nejsou moderní. 
Vy musíte bojovat proti proudu světa, to je váš úkol. Proti proudu světa. Amen.


Přednáška dr. Wandy Póltawské, spolupracovnice sv. Jana Pavla II., v Krakově v listopadu 2013. Přeložili Radka a Krzysztof Kliśovi. S dovolením byl text převzat z tiskoviny Hnutí Pro život ČR.

 

 
 
Nahoru