08.03.2017, kategorie: Titulní stránka

Podivuhodný Boží záměr

Podivuhodný Boží záměr
S ŽENOU

Obvykle se Písmo svaté cituje, je-li třeba najít nejzápornější verše, které se týkají ženy, aby bylo možné obvinit judaismus a církev, že má odpovědnost za její zotročení, zatímco církev byla právě naopak vždy místem, kde žena mohla nejlépe nalézt své místo a svou důstojnost v dobách, kdy všechno hrozilo, že ji rozdrtí.

V první zprávě o Stvoření čteme: Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. (Gn 1,27)

Člověk je stvořen současně jako muž a žena, jako maskulinní a femininní, a nic nenasvědčuje tomu, že by jeden měl i jen sebeméně ovládat toho druhého. Jsou stvořeni jako rovní si ve své důstojnosti a zároveň odlišní proto, aby se mohli sjednotit, vždyť jen dohromady tvoří základní jednotu lidského rodu. Jestliže z jedné bytosti Bůh učinil dvě, pak jen proto, aby se obě staly „jedním“ a dosáhly tak nejvyšší plnosti.

Ostatně jeden z midrašů nám říká, že Bůh jediný je opravdu mužský a že každá lidská duše je ženská, protože je povolána k zasnoubení s Bohem, což potvrzuje Jan Pavel II: „Důstojnost každé lidské bytosti a povolání, které jí odpovídá, nachází svou konečnou míru ve sjednocení s Bohem.“

Čtěme dále v knize Genesis (2,18–25): I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou“. Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak jej nazve. Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná. I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. Člověk zvolal: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať ženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest.“ Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.

Když Bůh stvořil člověka, muže a ženu v jednom jediném těle, viděl, že není dobré, aby člověk byl sám. Potřeboval někoho, komu by mohl hledět tváří v tvář, potřeboval pomoc jemu rovnou.

Je krásné vidět vztah Boha k člověku, jaký byl na počátku. Je to vztah osoby k osobě. Bůh navrhuje a člověk je zcela svobodný, aby řekl: „ne, to mi nevyhovuje“. Dává jméno všemu živému a Bůh mu svěřuje jeho úkol uprostřed stvoření, aby nad ním vládl. Byl přitom, když Bůh stvořil svět, a podílel se s Ním na jeho stvoření.

Ale když Bůh chtěl stvořit ženu, způsobil, že Adam upadl do tajemného spánku. Pak už jednal bez jeho vědomí a nakonec ho postavil tváří v tvář oné bytosti, která přišla k životu, zatímco spal. Nebude ji ovládat tak jako vládne nad zvířaty, neboť bude mít vždy co dělat s tajemstvím. Proto také z hloubi Adamova srdce vytryskl výkřik údivu. Poznal ženu a poznal v ní také sebe, toto setkání je jakousi plností. Žena vzbudila mužův údiv, protože hraje roli toho, kdo muži odhaluje jeho vlastní totožnost: poznává svou totožnost tváří v tvář té, která je mu podobná a zároveň se od něj liší.

Je psáno, že Eva byla vzata z Adamova žebra a toto žebro je také jeho bokem, jeho polovičkou, což znamená, že spolu navždy sdílí jeden druhého, že jsou povoláni existovat jeden po boku druhého, ale také jeden pro druhého.

Doslovný překlad zní „pomoc proti němu“, což může znamenat dvě věci: „pomoc jemu vstřícnou“, ve společenství, jež zakládá jejich plodnou jednotu, anebo „protivící se mu“ a v tom případě jej může i zničit.

V jiném z midrašů se praví: „Jestliže si to muž zaslouží, půjde mu žena naproti“, to znamená s ním. „Ale když si to nezaslouží, bude proti němu, to znamená, že se bude moci stát jeho nepřítelkyní.“ A tak od počátku přijímá žena své poslání vůči muži, aby s ním spolupracovala na díle Božím, a také svou totožnost vzhledem k muži. Může se však stát buď jeho spojenkyní anebo jeho nepřítelkyní, a podle toho, jak použije svou svobodu, může přinést buď světlo nebo temnotu, jeho dílo pozvednout nebo ponížit, učinit plodným anebo neplodným. 

Vybráno z 3. kapitoly knihy Žena neboli kněžství srdce.

 
 
Myšlenka na den: Práce chrání před mnoha neřestmi a zbytečnými nebo špatnými myšlenkami. Lenost je naopak jejich hnízdem. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru