05.11.2018, kategorie: Titulní stránka

Pamatuj na svou smrt!

Pamatuj na svou smrt!
To říká mladá řeholnice a bývalá ateistka

Sestra Theresa Aletheia Noble FSP patří k Dcerám sv. Pavla. Tato bývalá ateistka nyní pracuje na tom, aby hlásala evangelium prostřednictvím sociálních sítí. Její činnost můžete sledovat na stránkách aleteia.org nebo na jejím twitteru, kde denně píše o křesťanské praxi #mementomori.

Už více než rok píšete o svých dojmech z toho, že máte na svém pracovním stole umělohmotnou lebku. Můžete o tom něco říci?

Memento mori, tj. „pamatuj na smrt“, byla křesťanská praxe populární ve středověku. Ovšem připomínat si vlastní smrt proto, abych dobře žila, je prastará tradice, která sahá tisíciletí zpátky. Už Starý Zákon je plný zmínek, které připomínají člověku jeho vlastní smrtelnost a konec jeho života.  

Sírachovcova kniha upozorňuje: „Budeš‐li ve svých úvahách pamatovat na vlastní konec, navěky nezhřešíš“ (Sír 7,38). Řehole sv. Benedikta, psaná pro mnichy 6. století, obsahuje příkaz „mít denně před očima vlastní smrt“. Také stoičtí filosofové mluví o tom, jak je důležité pamatovat na smrt kvůli správnému životu.

Je tu tedy dlouhá křesťanská i nekřesťanská tradice cenící si pamatování na smrt. Tato praxe může mít cenu i pro nekřesťany, pro křesťany jde však o něco zcela jiného. Pro nás je smrt prozářena životem, smrtí a vzkříšením Ježíše Krista. Pamatovat na smrt znamená spíše mít na paměti, že nás Kristus zachránil od smrti hříchu.

Předtím než jsem vstoupila k Dcerám sv. Pavla, jsem o této tradici v církvi nevěděla. Ale četla jsem, že bl. Jakub Alberione, zakladatel naší kongregace, míval na stole lebku, aby mu připomínala smrt. Když jsem o tom četla, pomyslela jsem si: „To je fakt punk-rock. Rozhodně se k tomu taky někdy dostanu.“ Pak jsem na to zapomněla. Ale ta myšlenka se mi vrátila. Minulé léto, když jsem byla na svých osmidenních duchovních cvičeních v tichu, prala jsem se (jako obvykle) s problémem utrpení, a zvláště smrti. Jeden z exercitátorů zrovna přinesl s sebou lebku a jedna sestra mi ji ukázala. Vzala jsem to jako znamení, že bych si měla konečně pořídit lebku na svůj pracovní stůl.

Věděla jsem, že mám rozjímat o smrti a prosit o milost vidět smrt více tak, jak ji vidí Bůh. Začala jsem meditovat o smrti každý den. První den jsem na twitter napsala „Den č. 1 s lebkou na pracovním stole“ a náhodnou myšlenku. Nic jsem tím nesledovala. Ale reakcí bylo plno, a tak jsem se rozhodla pokračovat. Nikdy by mě nenapadlo, že mi to vydrží víc než pár týdnů na twitteru, ale teď se blížím ke čtyřem stovkám dnů tweetování o memento mori.

Stovky lidí si pořídily lebku na pracovní stůl a posílají mi fotky. Psala jsem o memento mori denní zápisky a postní pobožnost pro naše nakladatelství Paulínky, které to hodlá vydat letos na podzim. Ale nejdůležitější je, že mi lidé prozradili, jak tato praxe změnila jejich životy a pomohla jim k větší svatosti. Memento mori také pomohlo mně dívat se na svůj život pod zorným úhlem věčnosti. Mohu po pravdě říci, že se změnilo moje rozhodování a žebříček priorit. Pamatovat na smrt je zaprášená tradice, která si žádá oprášit a uvést do života katolíků – přináší konkrétní změny v duchovním životě.

(pokračování rozhovoru příště)

 
 
Myšlenka na den: Boží království znamená: Bůh vládne ve světě a také ve mně. — A. Grün (Důvěrná slova)
Nahoru