08.08.2016, kategorie: Titulní stránka

Otčenáš (2. část)

Otčenáš (2. část)
pokračování z knihy Ukrytý poklad

Objev, který o modlitbě Otče náš učinila Simone Weilová, zaplňuje jedny z nejsilnějších stránek její duchovní autobiografie. Sama o tom napsala: „Vloni v létě, během studia řečtiny jsem slovo po slově procházela řecký Otče náš. Tak nesmírná libozvučnost řeckého textu mě natolik uchvátila, že jsem jej po několik následujících dnů musela neustále opakovat. Týden poté jsem začala sklízet víno. Recitovala jsem Otče náš řecky každý den před prací a často jsem jej opakovala na vinici. Od té doby jsem se jej naučila každé ráno říkat celý s naprostou pozorností. Pokud během modlitby má pozornost zabloudí nebo se na okamžik ztratí, začnu znova, dokud jej neřeknu se stoprocentní pozorností.

Účinek této metody je pozoruhodný a pokaždé mě překvapí, i když to dělám každý den. Při každém opakování totiž překoná mé očekávání. Občas mě už první slova odtrhnou od mého těla a přenesou do prostoru mimo vesmír, kde nejsou žádná stanoviska ani názory. Nekonečnost běžné šířky vnímání je nahrazena nekonečností druhého a někdy i třetího stupně. V tomtéž okamžiku tuto nekonečnost nekonečnosti prostupuje ticho, které není absencí zvuku, ale předmětem pozitivního vnímání, jasnějšího než vnímání zvuku. Hluk, pokud vůbec nějaký je, se ke mně dostane pouze tehdy, projde-li tímto tichem. Někdy je během této recitace, ale i jindy, u mě osobně přítomný Kristus, jeho přítomnost je však mnohem reálnější, působivější a jasnější než tehdy, když se mě poprvé zmocnil.“

Podle Simone je Otče náš „pro modlitbu totéž, co Kristus pro lidstvo“ a „je nemožné se jej modlit, pokud to děláte tímto způsobem a věnujete každému slovu plnou pozornost, bez proměny, možná nepatrné, ale reálné proměny ve vaší duši“. Simone Weilová se zajímala o účinky slova modlitby v duši, tedy o jeho jasnou schopnost duchovně a bytostně nás proměnit. Nezabývala se historickými a kritickými komentáři, ale jasem, září, skutečným otřesem, emoční a opravdovou konverzí, kterou v nás Ježíšova modlitba vyvolává. Existuje okamžik, v němž nezáleží na slovech, ale na vztahu: „Pane, ukaž nám Otce – a to nám stačí“ (Jan 14,8).

 
 
Myšlenka na den: Nemůžeme se spoléhat na budoucnost. Měli bychom pracovat každý den tak, jako by to byl poslední den našeho života. (bl. Jakub Alberione)
Nahoru