20.11.2014, kategorie: Kříž sv. Pavla

Obrácení a povolání u Damašku

Obrácení a povolání u Damašku
Kříž sv. Pavla (4. část)

Poté, co jsme se věnovali centrální postavě ikony a každého křesťanského života – Ježíši Kristu ukřižovanému a vzkříšenému – a posléze hned jeho Matce a Matce církve Panně Marii, kterou na ikoně nacházíme dokonce na třech místech: Maria jako ta, která přijímá spolu s apoštolem Janem Ježíšovu poslední vůli a přimlouvá se za ty, které jí Syn svěřil, Maria jako znamení, jež symbolizuje fakt vtělení Božího Syna do lidského světa a Maria ve večeřadle v okamžiku seslání Ducha svatého. Až od tohoto dílu budeme sledovat život a dílo sv. Pavla. V šesti obrazech, které jsou po boku vertikálního břevna kříže – tři po každé straně – je znázorněn život a dílo apoštola národů. Celkem nás čeká 5 obrazů: Obrácení a povolání u Damašku (prosinec), Setkání sv. Petra a sv. Pavla (leden), Sv. Pavel – Apoštol národů (únor), Sv. Pavel – Bohem inspirovaný autor (březen) a Mučednictví sv. Pavla (duben). Co přesně však znázorňuje poslední obraz na ikoně v pravém dolním rohu? Květnový příspěvek nám na to odpoví...

I. obraz: Obrácení a povolání u Damašku

Skutky apoštolů třikrát popisují setkání Šavla se Zmrtvýchvstalým Kristem na cestě do Damašku (Sk 9,1-19; 22,3-16; 26,12-18). Na ikoně vidíme Šavla sraženého k zemi. Vedle něj leží doporučující listy pro představené synagog v Damašku, v nichž byla Šavlovi svěřena pravomoc k zatýkání křesťanů a jejich odvlečení do Jeruzaléma k židovskému soudu. Farizej Šavel má zavřené oči, což znamená ztrátu zraku během Kristova zjevení. Křesťan Ananiáš z Damašku, kterého k Šavlovi poslal sám Ježíš, mu pak zrak navrací. Ztráta zraku se symbolicky stává hranicí mezi dvěma obdobími v Šavlově životě: obdobím zaslepenosti a rigoristického dodržování a chápání Zákona, jehož důsledkem bylo pronásledování křesťanů, a obdobím křesťanského života, které začalo poznáním Krista, otevřením očí vůči pravdě a přijetím křtu z rukou Ananiáše.
Ve znázornění Pavlovy konverze chybí postava Krista, s nímž se právě před Damaškem setkal. Ale umístění Šavlovy postavy a nebeská sféra v pravém rohu nahoře vedou zrak meditujícího pozorovatele k centrální postavě ikony – k ukřižovanému a vzkříšenému Kristu. On je jednotícím a dynamickým středem celé ikony.

Obrácení a povolání každého člena Paulínské rodiny je plodem spasitelné Boží iniciativy a má svůj původ v Boží lásce, jak to vyjádřil sv. Pavel v Listu Galaťanům (2,20): „Žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval.“ 

 
 
Nahoru