31.07.2017, kategorie: Titulní stránka

O teologické četbě jako nevyléčitelné vášni (2)

O teologické četbě jako nevyléčitelné vášni (2)
2. část rozhovoru

Pokračujeme v rozhovoru pro časopis Doxa, který končil otázkou "Najde se i něco, co bys označila za stinná místa nebo slabší stránky studia na KTF?".

Zkus to popsat konkrétněji.
Od vysokoškolského prostředí bych očekávala, že člověku naočkuje nevyléčitelnou lásku ke knihám a k četbě, takže bude sám vyhledávat a číst literaturu z oboru, který jej přitahuje. Předpokládá se samozřejmě, že jej nejprve uchvátí některá konkrétní oblast vědy, v našem případě teologie. Mrazí mne, když pomyslím, že některými předměty se dá v pohodě proplout, aniž by student vůbec dostal chuť si něco přečíst. Recyklované poznámky z vyšších ročníků jsou víc než dostačující. Nejde o to, aby vyučující dovedl studenta k četbě knih přinutit. Vzbuzování zájmu, zvědavosti, touhy nebo dokonce vášně je mnohem vyšší druh umění. Možná je to jen moje osobní posedlost, protože se zabývám vydavatelskou činností, nicméně mne trápí otázka: „Když už vysokoškoláci nejsou vášnivými čtenáři, kdo pak bude nositelem kultury?“

Co tedy navrhuješ?
Mám za to, že těžištěm univerzitního studia by neměla být schopnost reprodukovat soubor informací. Tuto dovednost si člověk odnáší ze střední školy. Očekávala bych, že vysokoškolák věnuje víc času a energie samostatné práci s informacemi. K tomu, co slyší na přednáškách, si přečte další věci (někdy i zcela opačné pohledy na danou problematiku) a vyučující mu konzultací pomáhá k tomu, aby obojí promýšlel a tvořivě propojoval. Překvapilo mne, že se tímto stylem běžně pracuje na univerzitě v Jeruzalémě, kde je počet studentů nepoměrně vyšší než na KTF. Obsah přednášky/semináře a zadaná četba se nekryjí. Naopak, někdy se zcela rozcházejí a od studenta se očekává, že je schopen vytěžit, co je podstatné. Osobní komunikace se studenty (zejména přes e-mail) je pro vyučující samozřejmostí a zpětná vazba na písemné práce je velmi konkrétní a překvapivě podrobná. Nehodnotí se kvantita reprodukovaných vědomostí, ale schopnost reflexe a argumentace. Na KTF jsem se s podobným přístupem setkala míň, než bych si přála.

To je docela ostrá kritika, nemyslíš?
Ano, je, nicméně pokud jde o něco, na čem ti záleží, pak si troufneš i na ostrou kritiku. Teologie je věda, která je úzce propojena s tím, co člověk prožívá a jak žije. Snad je možné mít v jiných oblastech vícero životních „sektorů“: v tom akademickém se zabývám vědou, ale po skončení pracovní doby si žiju svůj osobní život. V případě teologie to možné není. Jejím nutným předpokladem je víra a tu nelze oddělit od života dané osoby. Jsem přesvědčena, že jednou ze známek kvalitní teologie je schopnost pozitivně ovlivňovat tvou osobní víru, a ta pak nutně kvalitativně přetváří tvůj život. Pokud i teologie podlehne tomu trendu, který jsem nastínila výše (titul je důležitější než poznání, kvantita je důležitější než kvalita), pak se stane, že teologie, víra a osobní život budou zcela oddělené sektory, které se mohou dokonce ubírat protichůdným směrem. Anebo, což je ještě horší, místo toho, aby poznávaná pravda přetvářela život teologa, on přetváří studovanou pravdu ve světle své vlastní zkušenosti. To mne děsí!

Co bys teda chtěla naší fakultě popřát?
KTF má tu výhodu, že tady relativně nízký počet studentů umožňuje navazovat osobnější vztahy. Přála bych si, aby vyučující více využívali této skutečnosti ke sdílení svého vlastního nadšení pro věc, kterou vyučují.

***

Se sr. Annou Mátikovou FSP rozmlouvala pro časopis Doxa, který vychází na Katolické teologické fakultě UK Lenka Makovcová Demartini.

 
 
 
Nahoru