26.07.2017, kategorie: Titulní stránka

O teologické četbě jako nevyléčitelné vášni (1)

O teologické četbě jako nevyléčitelné vášni (1)
1. část rozhovoru

Se sr. Annou Mátikovou FSP rozmlouvala pro časopis Doxa, který vychází na Katolické teologické fakultě UK Lenka Makovcová Demartini. 

Vystudovala jsi anglistiku a germanistiku, jakpak došlo na teologii?
Ano. Po absolvování učitelského oboru anglického a německého jazyka a literatury v r. 2002 jsem vstoupila do Kongregace Dcer svatého Pavla (známé jako paulínky). Po několika letech formace v Itálii (tzv. postulát a noviciát) jsem složila řeholní sliby a mým působištěm se stala komunita v Praze. Čekala mě zejména práce v nakladatelství, ale i jiné úkoly, které souvisí s naším posláním, tj. s apoštolátem v oblasti sdělovacích prostředků. Období mezi tzv. časnými sliby (ty se každoročně obnovují) a tzv. věčnými sliby (na celý život) je v naší kongregaci zaměřeno mimo jiné i na studium. Často jde o teologii v různých formách či úrovních, jak jej nabízí fakulty v místech našeho působení. Může to však být i jiný obor s výhledem na další působení konkrétní sestry. Mně bylo dopřáno studium na KTF.

Proč říkáš „dopřáno“?
Začala jsem opět trávit čas ve škole „tváří k tabuli“ v době, když je člověk již nastaven pro pracovní život. Výbava z předchozího studia i ze studia během formace v Římě (náboženské nauky na Papežské teologické fakultě Marianum) byla jistým profesním kapitálem, z něhož jsem už mohla něco dávat v práci. Nicméně kongregace chtěla, abych si ještě „zastudovala“.

Musela jsi tedy zatnout zuby a jít do toho?
Nikoliv. Jsem za to vděčná. Jistě, nechyběly momenty, kdy mne to mnohem víc táhlo k rozdělané práci v nakladatelství. Celkově však mám studium ráda, ačkoliv často stojí námahu. Někdy byla umocněna napětím mezi studiem a prací. Nicméně to patří k životu. A moc děkuji svým sestrám za důvěru, trpělivost a podporu.

K čemu se teď vracíš nejčastěji nebo nejraději?
Pokračuji licenciátem na Papežském biblickém institutu v Římě. Biblické předměty absolvované na KTF představují základ, na němž teď buduji dál. Myslím, že byl solidní. Hodně pro mne znamená i několik hezkých přátelství, která vznikla právě během studia a jsou stále živá. Ačkoli je teď vzájemného setkávání méně, kvalitativně nic neubylo… možná jsou ty vztahy ještě hlubší. I tohle je podle mne důležitá složka akademického života: lidé, kteří jsou nadšeni pro tentýž obor, navážou přátelství, která jsou pak vzájemnou lidskou vzpruhou a intelektuální inspirací ještě řadu let, mnohdy i celý život.

Najde se i něco, co bys označila za stinná místa nebo slabší stránky studia na KTF?
Možná to vyzní fatalisticky, ale vnímám, že se u nás (míním tím Česko i Slovensko) za posledních 10–15 let celoplošně snížila kvalita vysokoškolského vzdělávání. KTF je součástí tohoto trendu. Není zde prostor na analýzu příčin a já k tomu ani nejsem kompetentní. Nicméně vnímám určité rozdíly mezi vysokými školami, s nimiž mám zkušenosti. Krom KTF jsem měla možnost „ochutnat“ semestr na Lateránské univerzitě v Římě nebo semestr na Hebrew University v Jeruzalémě. Svůj první obor jsem ukončila v r. 2002 a od té doby se akademická mentalita výrazně posunula. Zdá se mi, že jde nyní mnohem více o získávání titulů než o samotné poznání. A to je obrovský problém, který má závažný dopad na fungování společnosti.

 
 
 
Nahoru