29.12.2021, kategorie: Titulní stránka

Novoroční předsevzetí

Novoroční předsevzetí
aneb konec křesťanské prokrastinace
Anketa
Patřím mezi:
rozhodnuté. (49%)
 
úmysláře. (51%)
 

V prvních dnech nového roku slýcháme už od dětství otázku: Jaké sis dal/a předsevzetí? Ze své zkušenosti vím, že jen málokdo odpoví slovem „žádné“. Už jsme prostě takoví, když se ohlédneme zpátky na svůj život, vidíme, že je co zlepšovat. Většina z nás považuje nový rok za nový začátek čehokoli: Jako bychom si v této době, posíleni radostí z narozeného Spasitele, přáli změnu…

Předsevzetí, že zhubneme nebo přestaneme kouřit, jsou jistě dobrá. Ale co kdybychom tentokrát zamířili o stupeň výš? Zkusili jste si někdy dát předsevzetí, které povede ke změně v duchovním životě? Například pracovat na hlubším vztahu s Pánem nebo zařadit četbu Písma do svého každodenního programu?

Velmi známý výrok sv. Jeronýma zní: „Kdo nezná Písmo, nezná Krista.“ Svatý překladatel Bible v této větě vystihl dvě věci, které od sebe nelze oddělit. Jak by člověk mohl budovat hlubší vztah s Pánem, když o něm ví jen málo? Jako pomůcka by nám v tom mohla přijít vhod třeba brožurka Jak přečíst Bibli za jeden rok.

A modlitba? Co kdybychom o doprovázení na této cestě požádali o. Jacquese Philippa? Jeho dílko Čas pro Boha: O vnitřní modlitbě pomohlo už nejednomu z nás. Někteří se možná jen bojí začít. Nevědí jak, kdy a kde se modlit. Jiným zase může v duchovním růstu něco bránit. Všem těmto otázkám se autor věnuje ve své knize: „Mnozí křesťané touží po hlubokém modlitebním životě… Narážejí však na překážky… Někdy se jim nedostává potřebného povzbuzení, aby se rozhodli s modlitbou začít. Častokrát zbytečně bloudí, protože vlastně dobře nevědí, jak a kudy se do toho pustit. Jindy zas po opakovaných pokusech při nesnázích malomyslní a vnitřní modlitbu opouštějí. Je to obrovská škoda… Modlitba je pramenem pravého štěstí, neboť kdo je v ní věrný, »okusí a uvidí, jak je Hospodin dobrý« (srov. Žl 34,9)…“

Co dodat na závěr? Z jazykového hlediska slovo „předsevzetí“ znamená „rozhodnutí či úmysl něco vykonat“. Z takové definice můžeme být zmatení – vždyť „rozhodnutí“ a „úmysl“ jsou zcela rozdílné věci! Ale když se nad tím zamyslíme, uvědomíme si, že každý z nás si pod pojmem „předsevzetí“ představuje něco jiného. Zatímco jeden považuje předsevzetí za „rozhodnutí“ neboli „výrok konečné platnosti“, druhý ho chápe pouze jako „úmysl“ čili „zamýšlené jednání, záměr“. Záleží jen na nás, jestli se pro změnu opravdu rozhodneme, nebo o ní budeme jen polemizovat.

A do jaké skupiny se řadíte vy? Patříte mezi „rozhodnuté“, nebo „úmysláře“?

 
 
 
Nahoru Změnit předvolby cookies