15.12.2021, kategorie: Titulní stránka

Nesplnitelný sen

Nesplnitelný sen
Když se příběhy stávají modlitbou

Příběh Ježíšova narození obyčejně odpočívá po většinu roku v knihovničce. V prosinci ho vytáhneme, oprášíme, necháme na pár týdnů zazářit, načež ho krátce po Vánocích opět odložíme na jedenáct měsíců stranou. Tento úžasný příběh nám ovšem má co říct každý den našeho života. Je to poselství naděje, jež zvěstuje, že Bůh nikdy nezapomíná na své sliby a plní je v dokonale zvolený čas. Říká nám, že Bůh si vybírá obyčejné lidi, kteří ho milují, aby pro jeho království vykonali mimořádné věci. Nabádá nás, abychom věřili, že Bůh v nás dokáže způsobit zrození něčeho velikého, ačkoli dobře víme, že sami bychom to nikdy nezvládli. Ujišťuje nás, že u Boha není nic nemožného. Připomíná nám, že nás Bůh tolik miloval, že poslal svého Syna – část sebe sama –, aby s námi byl jako světlo v naší temnotě, jako naděje uprostřed naší beznaděje, aby nás přivedl na cestu, která je v souladu s jeho vůlí. 

***

Toho rána vstala Alžběta časněji než obvykle. Čekala ji spousta práce. Dnes se měl vrátit Zachariáš, a tak chtěla, aby ho doma uvítala vůně čistoty, čerstvě upečeného chleba a jeho oblíbené čočkové polévky. Zatímco rázně krájela zeleninu, kterou nakoupila předešlého dne na tržišti, myslela na to, jak ráda bude mít muže zase doma. Tentokrát se jí po něm stýskalo víc než jindy.

„Zachariáši, ty už jsi doma?“ Alžběta se rozzářila, odložila dřevěnou naběračku a přistoupila k němu s otevřenou náručí. Objala ho, sundala mu z ramen plášť a pověsila na háček vedle dveří. Okamžitě vycítila, že se něco děje.

„Copak je? Máš takový zvláštní výraz v očích…“ spustila. „A proč nic neříkáš?“

Zachariáš vytáhl z kapsy svinutý kousek papyru se zprávou a podal ho manželce.

„Dopis pro mě?“ zvolala překvapeně, když svitek rozvinula. „Od tebe?“ Nevěřícně se na něj zadívala. „Co to má vlastně znamenat?“

Posunkem jí naznačil, aby si sedla, a když uposlechla, posadil se vedle ní. Chvíli tiše četla a pak se k němu prudce otočila.

„Syn? Nám?“ zvolala. „Ale vždyť jsme… no… staří.“

Zachariáš jí naznačil, aby četla dál. Rychle přelétla zbývající řádky, a když na něj znovu pohlédla, draly se jí do očí slzy a smáčely jí tváře.

„Vždycky jsem snila o tom, že ti dám syna, Zachariáši,“ pravila tiše. „A už jsem myslela, že se ten sen nikdy nesplní. Věřím ale, že všechno, co jsi slyšel a viděl, je opravdu od Boha.“

„V hloubi duše mi vždycky zůstávala jiskřička naděje,“ svěřila se mu Alžběta, když si osušila oči do zástěry. „Nejspíš ji držel při životě plamen mojí touhy. Byl to takový tajný sen, i když jsem si přála hlásat ho veřejně. A naděje ho rozdmýchávala do tak palčivého žáru, že jsem se ho bála dotknout. A tak jsem raději tlumila všechno, co ho mohlo držet při životě. Neřekla jsem ti o tom, Zachariáši, ale ve skutečnosti ten sen nikdy úplně nevyhasl.“

Zachariáš jí pohladil ruku a usmál se.

„Ach Zachariáši, nepřipadá ti, že nás Pán vyzval, abychom vložili svoje sny do jeho rukou? Jako by nás žádal, abychom se jich přestali křečovitě držet a navždy se vzdali vlastních plánů? A pak když už je jisté, že nejde o lidské dílo, povolá ten oheň znovu k životu. Chce po nás, abychom srdcem poznali to, co je očím neviditelné. Když náš sen nedokáže nic zadusit, je jasné, že musí být určitě od Boha.“

Modlitba

Pane, tak jako Alžběta mám i já svůj sen, který se v mém životě zatím nenaplnil. Odevzdávám ho tedy tobě, protože pokud není od tebe, chci ho raději z mysli a ze srdce vypudit. Zbav mě, prosím, veškeré touhy po něm. Je-li to jen můj vlastní sen, nahraď ho snem, který pro mě zamýšlíš. Chci, aby se v mém životě děla jen tvá vůle. Ale jestli jsi tento sen vložil do mé duše ty sám, prosím tě, ať se splní. Vím, že touhy mého srdce se nemohou naplnit, pokud se jich nedotkneš svou mocí. Vím také, že sny se neuskutečňují ze dne na den a že máš s jejich uzráváním své záměry. Nauč mě trpělivému čekání, ať nepodlehnu pokušení vše uspěchat, aby bylo jen po mém. Dej, ať věřím, že splníš své sliby i ve chvílích, kdy nevidím žádnou možnost, jak by se mohly uskutečnit. Nauč mě poznávat srdcem to, co je očím neviditelné, aby ve mně tento sen nikdy neumřel. 

Za to se modlím ve jménu Ježíše Krista. Amen.

 

Vybráno z 3. kapitoly knihy Vánoční zázrak, kráceno.

 

 
 
 
Nahoru Změnit předvolby cookies