11.11.2021, kategorie: Titulní stránka

Nechte se překvapit

Nechte se překvapit
Autobiografie vizionářky z Medžugorje

Naše sestra Anna Mátiková FSP, která momentálně studuje na Papežském biblickém institutu, o knize řekla:

Měla jsem možnost přímo se účastnit procesu, kdy se v našem vydavatelství rozhodovalo o vydání této knihy. Medžugorje je v jistém smyslu citlivé téma. U některých vzbuzuje nadšení u jiných zas skeptické rozpaky nebo i kritiku. Pokud údajná zjevení trvají, církev o nich nemůže vynést definitivní verdikt. K definitivním vyhlášením o důvěryhodnosti zjevení dochází vždy až po jejich ukončení a po důkladném vyhodnocení celého jejich obsahu. Momentálně se církevní autority pověřené hodnocením událostí v Medžugorji kloní spíš k pozitivnímu hodnocení duchovního ovoce těchto událostí. Vskutku, ve spojitosti s Medžugorjí dochází i k radikálním změnám života a mnozí znova objevují a oživují svou zapomenutou víru. Ukvapené nadšení však nemusí být vždy tou nejlepší cestou. Proto jsem i já četla knihu poněkud kriticky, nicméně po obrácení její poslední stránky u mě převážilo hodnocení v její prospěch. Proč? 

Krom toho, že kniha se svou napínavostí skýtá docela slušný čtenářský zážitek, nejvíc u mě „zabodovaly“ konkrétně dva Mirjaniny postoje:

Utrpení snášené s vírou a důvěrou v Boží moc

Oslovilo mě, jakým způsobem Mirjana čelila utrpení, kterým si prošla jako teenagerka v době prvních zjevení. Funkcionáři tehdejšího komunistického režimu po této mladé studentce šli s tvrdostí, která by dala zabrat i dospělým. Mirjana v době před zjeveními žila obyčejným životem. Byla věřící, ale žádným speciálním prohlubováním víry či přípravou na „duchovní boje“ se do té doby nezabývala. Proto je obdivuhodné, že ačkoli ji pronásledování zastihlo z ryze lidského hlediska spíš nepřipravenou, její víra neochabla, ale naopak vzrostla a upevnila se.

Poslušnost vůči církevní autoritě

Myslím, že zvlášť v dnešní době, kdy je každý zvyklý vehementně hájit právo na svůj vlastní názor, je poslušnost vůči církevní autoritě docela vzácnou ctností. Jistě, v této oblasti je potřebná citlivost, protože představení na kterékoli úrovni zůstávají lidmi, kteří se mohou dopouštět i vážných omylů. Nicméně, jak naznačuje Mirjanino svědectví, skloubení poslušnosti a věrnosti svému vlastnímu svědomí není nemožné.

Když si v určité době její místní biskup nepřál, aby se lidé při zjeveních shromažďovali v jedné místní komunitě, Mirjana netrvala na tom, aby si mohla prosadit své představy. O dané události píše: „V roce 2009 biskup Perić – který vůči našim zážitkům zůstal skeptický – požadoval, aby se zjevení nekonala v komunitě Cenacolo. Nejdřív mě jeho rozhodnutí zarmoutilo. Členové komunity poskytovali vhodné prostředí, protože Panna Maria se přišla modlit za ty, kdo nevěří. Každý mladý muž mi připomínal ztraceného syna v Lukášově evangeliu, který „byl mrtvý a opět žije“ (srov. Lk 15,32).

Jako katolička jsem přijala biskupovo rozhodnutí s respektem. Každý den se za něj modlím. Kdyby mě požádal, abych ušla sto kilometrů na setkání s ním, bez váhání bych to udělala. Vždyť je to můj biskup a mám ho ráda“ (Mirjana Soldo: Mariino srdce zvítězí. Praha: Paulínky 2021, s. 330).

Kniha se nesnaží nikoho nalákat, aby co nejdřív sbalil kufr a vypravil se do Medžugorje. Autorka dokonce nemá ani ambici přesvědčit všechny čtenáře o důvěryhodnosti a pravosti toho, co se tam odehrává. Mirjanina výpověď je spíš pokorným svědectvím ženy, jež se stala součástí událostí, které přesahují běžné lidské zkušenosti. Dobře se jí ale povedlo svou knihou tlumočit Mariinu touhu po tom, aby lidské životy přetvářelo evangelium jejího Syna.

***

Zaujalo i vás něco natolik, že byste to chtěli předat čtenářům, kteří si „knihy o mariánských zjeveních“ běžně nekupují a nečtou?

Těšíme se na vaše postřehy!

tým z redakce Paulínky

 
 
 
Nahoru