14.08.2017, kategorie: Titulní stránka

Ne právo, ale láska

Ne právo, ale láska
Nad knihou o manželství

V revue Universum vyšla recenze na knihu, která nabízí snoubencům témata k rozhovorům v rámci přípravy na manželství.

***

Psát o manželství, a to i pro křesťansky orientovaného čtenáře, je obtížné. Eroze lidských vztahů sice existuje, co svět světem stojí, ale v době věčného online jsou to spíš nezdary, které se manifestují s dosud nevídanou frekvencí a silou. Příběhy vydařených partnerských vztahů se objevují jen zřídkakdy. Snad každý z nás ale zná ze svého života kladné vzory lidského spolubytí. Je škoda, že se o nich tak málo mluví.

Vulgarizovaný jazyk médií a reklamně-popularizačních článků na jedné straně, a neúnosný důraz některých církevních společenství na mravní čistotu a bezúhonnost na straně druhé, jsou lícem a rubem téže mince. Jde tu o extrémní pojetí života, v němž se buď nemusí vůbec nic, nebo naopak musí úplně všechno. Není divu, že v době nemalé konzumace statků i vztahů se lidem značně atomizované společnosti nechce vystupovat z intimity a hranic vlastního světa a nabídnout se pro druhé. Nedivím se jim. Příklady z běžného života, vyprávěné řečí televizních seriálů, jsou buď tak málo atraktivní, nebo přímo odstrašující, že lidé svůj vstup do manželství raději oddalují anebo odmítají úplně. Tam, kde je manželství pod moralistním drobnohledem druhých, anebo je postaveno na roveň náhodných setkání, nelze čekat velkou otevřenost a sdílení duchovního privatissima.

Když jsem lektoroval disertační práci kulturního antropologa a anatoma Michala Petráška s názvem Sexuální aktivita v dospívání jako přechodový rituál do sociální dospělosti (FF UK Praha, 2012), uvědomil jsem si, jak špatný obraz má manželství mezi dospívajícími, a to jak těmi bez náboženské orientace, tak pro skupinu u nás marginalizovaných křesťanů. Zatímco příprava prvního pohlavního styku (iniciace) je podle autorových výzkumů na dobré úrovni, úvahy o vstupu do manželství jsou  postaveny na okraj zájmu, nebo promyšleně odsunuty na dobu pozdější. Nemá-li se tedy příprava na manželství i samotný manželský život nadále stávat spíš námětem karikatur, je třeba lidem nabídnout cestu, na níž by mohli znovuobjevovat nejen hodnotu jedné z křesťanských svátostí, ale na které by mohli poznat sebe sama.

Kniha katolického kněze Cédrica Burguna a rodinné a manželské terapeutky Bénédicte Lucereau je pozoruhodnou výjimkou. Titul s všeříkajícím názvem Co kdybychom se vzali? Jak poznat, že jsme připraveni, který vydaly Paulínky, je určen nejen lidem, uvažujícím o vstupu do manželství, ale i těm, kteří spolu již žijí jako partneři a rádi by svůj vztah znovu promysleli, oživili a dali mu nový, živý ráz. Ačkoli Burgun přednáší na Institut Catholique v Paříži kanonické právo, kniha není souborem právnických pouček a už vůbec ne traktátem o tom, co se tzv. smí a nesmí. Autor restauruje základy křesťanského manželství, v němž právo jako takové (a tedy zákazy a příkazy) hraje naštěstí jen okrajovou roli. Řečeno s Václavem Havlem, uvažuje nad duchem zákona, jehož prvním i posledním zdrojem a limitem je láska.

Bénédicte Lucereau má ze své terapeutické praxe dostatek zkušeností, jež se týkají skutečných, ne-románových lidí, kteří hledají pramen probuzeného života a způsoby, jak lze ve světě baumanovské tekuté modernity a tekuté lásky víc než jen existovat a pasivně být. Její reflexe se nevztahují jen na manželství; jdou hlouběji. Klade závažné otázky po smyslu lidské existence a po vztahu člověka k Bohu a k bližnímu. A právě tady, v postupném chápání toho, kdo jsem, odkud jdu a kam směřuji, je možné přemýšlet i nad svazkem, který je, a to nejen v židovsko-křesťanském ohledu, výjimečný.

Autorský pohled na sexualitu je zásadně odlišný od toho, jenž zdůrazňuje její rekreační aspekt, nebo sexuality, která je dosud v různých konzervativních kruzích chápána pouze ve své přímočaré prokreační dimenzi. Autoři respektují charakter reálného světa i proměnu, kterou spolu s církví prochází, a zároveň stojí na straně člověka, jenž se znovu-stává božím obrazem a v celém svém životě, od narození k smrti, rovněž boží podobou. Hledá se, prohrává, vítězí a hlavně – nechce být sám.

Hlavním motivem knihy Cédrica Burguna a Bénédicte Lucereau je lidská svoboda, hloubka a citlivost svědomí a potřeba se v konkrétních manželských otázkách zorientovat a poučit. Po dlouhé době je tu publikace, kterou by mohli vzít do ruky ti čtenáři, kteří nerezignovali ani na lásku, ani na vztah dvou lidí a kteří jsou ve víře osvobozeni ke konání velkých věcí.

Zdeněk A. Eminger pro Universum, revue České křesťanské akademie, 2/2017, s. 47.

 
 
 
Nahoru