08.11.2021, kategorie: Titulní stránka

Náš život může skončit kdykoli

Náš život může skončit kdykoli
... a co zůstane?

Dušičkové zamyšlení pro nás všechny, kteří ještě kráčíme po této zemi. Vybraly jsme ho pro vás z knihy Boží průlom v římském podsvětí.

***

Krátce před dovršením osmnácti let se v mém životě udála důležitá věc. Vypravila jsem se s přáteli na tři dny k moři do Terraciny. Večer jsme se jeli projít do Sperlongy. Kamarádi, s nimiž jsem tam přijela, se mi během procházky ztratili z očí, nakonec jsme se zase sešli až u auta. Byla s námi ještě jedna kamarádka. Už při nastupování do auta jsem si všimla, že ti dva jsou opilí. Jenomže řidič rychle nastartoval a vyjel. Po pár minutách se mu řízení vymklo z rukou a my začali sjíždět ze silnice. V návalu paniky jsem zahlédla, jak se řítíme do propasti, z níž bychom rozhodně nevyšli živí. Někdo vykřikl a díky Bohu jsme všichni čtyři na poslední chvíli vyskočili z auta. Vozidlo se skutálelo dolů a bylo napadrť. Prožili jsme vlastní smrt téměř v přímém přenosu. Kamarádi, kteří jeli v autech před námi, si všimli, že za nimi nejedeme, a tak se vrátili. Pod skálou zahlédli rozbité auto, ale nás neviděli, protože jsme se ještě vzpamatovávali z šoku v nedalekém křoví. Byli naprosto zoufalí. Mysleli si, že jsme všichni mrtví.

Dlouho do noci jsme si pak povídaly s Claudií, dívkou, která se mnou jela v tom autě, a s Danielou, která s námi byla v Terracině. Mluvily jsme o té situaci, kdy jsme stály tváří v tvář smrti, a uzavřely jsme spolu dohodu. Řekly jsme si: „Náš život může skončit kdykoli. Je to opravdu tak, jak říká Ježíš – nevíme dne ani hodiny. Takže si budeme vzájemně pomáhat, abychom prožívaly každý okamžik svého života co nejlépe. Až jednou budeme umírat, budeme si moci říct: ‚Svůj život jsme prožily naplno, proměnily jsme ho v  dar lásky velké lásce Boží.‘ “

Jedna věc se mi tehdy vryla do srdce. Když jsem si uvědomila, že se blíží moje smrt, napadlo mě: „A co teď zbude z celého mého života?“ V tu chvíli mi v hloubi srdce došlo, že z něj zůstane jen to, nakolik jsem milovala. Byla to pravda, která se do mého srdce vepsala ohnivými písmeny: Všechno pomíjí, jen láska zůstává! Když jsem tváří v tvář smrti procházela svůj život zpětně, cítila jsem bolest z toho, že jsem málo milovala. Prosila jsem Ježíše, aby mi dal ještě čas a příležitost milovat víc…

***

Ačkoli se to nezdá, tenhle příběh má ještě pokračování. Zveřejníme ho v příštím týdnu.

 
 
 
Nahoru