27.01.2022, kategorie: Titulní stránka

Na život a na smrt

Na život a na smrt

Autorkou následujícího textu je Kateřina Lachmanová, její recenze vznikla pro časopis Immaculata. Jeho načasování jsme zvolily na Mezinárodní den památky obětí holocaustu. 

***

V minulém roce vydalo nakladatelství Paulínky vynikající novelu Na život a na smrt, z pera oceňované autorky Isabelle Laurent. Duchovní zrání jedné z postav ovlivní svatý Maxmilián Kolbe, s nímž se chlapec setká v koncentračním táboře. Díky světci zakusí uprostřed toho lidského pekla otcovskou lásku, která ho pozvedne z hořkosti a beznaděje, ale i mateřskou lásku Neposkvrněné, jíž se pak naučí vzývat na všech životních cestách…

Život dvou kamarádů „na život a na smrt“ jednoho dne rozdělí gestapo: Karel z rodiny katolických farmářů, kteří ukrývají židovskou rodinu, je poslán „omylem“ do koncentračního tábora Osvětim, zatímco židovský chlapec Šimon zůstává na svobodě, avšak osamocený, sžíraný pocity viny.
Co s nimi bude dál? Jak se vyrovnají s tíživým a bolestným tajemstvím? Shledají se ještě někdy?
Napínavý příběh o přátelství, zradě a odpuštění přenese mladé čtenáře do doby druhé světové války a do víru poválečných let, kdy na sebe dva mladí muži už dávno ztratili stopu. Snaží se dál žít své životy, prožívají své lásky a nevědomky se stále vyrovnávají s traumatem z nedávné války. Příběh je opravdu strhující, navíc autorka dokázala mezi řádky vetkat silné křesťanské poselství o rovnosti všech lidí, o síle milosrdenství a odpuštění.

Ukázka
Po Karlových slovech se Maxmiliánova tvář rozzářila zvláštním světlem. Zahleděl se na chlapce pronikavým pohledem. Karel zmlkl…, také by se chtěl setkat s tou krásnou paní. Maxmilián ho vzal kolem ramen. Byl to velmi slavnostní okamžik, když mu vážným a hlubokým hlasem řekl:

„Karle, je třeba, aby lidé poznali poklad, který jim Bůh svěřil v osobě své Matky. Půjdeš dál tou cestou, kterou jsem započal?“

Chlapec se na něj pozorně zadíval, vážným hlasem odpověděl „ano“ a své slovo stvrdil souhlasným kývnutím hlavy. Pak vzal Maxmilián chlapcovy ruce do svých dlaní a pronesl následující slova:

„V těžkostech, které v této době prožíváme, odevzdejme svou vůli Bohu. Jako jsme hotovi ke všemu, když je utrpení daleko, tak teď, když je blízko, přijměme ho celým svým srdcem; tak Bohu získáme co největší počet duší.“

Třebaže smysl Maxmiliánových slov chlapci unikal, cítil, že jde o velmi vážnou chvíli. Vyřčená slova se mu obtiskla do duše a on tušil, že tam zůstanou už navždy.

„Běž už, chlapče. Ať tě Bůh chrání a žehná ti. A Maria ať tě opatruje.“

 
 
 
Nahoru Změnit předvolby cookies